Bl. Anna od sv. Bartoloměje
Anna se narodila ve Almendral de la Cañada, vesničce s poetickým jménem v pohoří San Vicente, na statku Navamorcuende. Anna sama nám vypráví: „Narodila jsem se ve vesnici ležící blízko Avily, jež se nazývá Navamorcuende…“ V biskupském archivu v Avile se uchovává protokol, který sepsali r. 1636 v Navamorcuende při hledání Annina křestního listu. Ten se neobjevil, avšak jedna Annina neteř mohla předložit zápisník, kam Annin otec Hernán García zaznamenával narození a křest všech svých dětí: „Má dcera Anna se narodila 1. října 1549. Alfonso Sánchez, povoláním notář, byl jejím kmotrem, María Sánchez de la Fuente její kmotrou.“ Annina matka se jmenovala María Manzanas. Byli rolníci a dařilo se jim dobře. Anna byla šestá ze sedmi sourozenců. Když jí bylo teprve deset let, zemřeli jí rodiče a poručníky se jí stali starší bratři.
Tehdy dostala za úkol pást rodinné stádo ovcí. Tak se Anna stala za svého mládí chudou pastýřkou v oné divoké a zároveň půvabné horské krajině své vlasti. Byla to léta osamělosti, trpkého chladu a často i trýznivého vedra, léta hlubokého mlčení. Ovzduší vhodné, aby se svým dětem zjevoval Pán Bůh a živým způsobem se s nimi setkával.
Nadpřirozené dary
Annin život je od dětství plný nadpřirozených vidění a zjevení. Vlastní životopis, napsaný později na příkaz představených, je takových zázračných prožitků plný.
Protože Anna byla ve své psychologii prostá, můžeme jejímu líčení důvěřovat. Čteme-li její spisy a také to, co říkali ti, kdo ji poznali a stýkali se s ní, je ihned jasné, že to byla bytost průzračná, bez falše, s vrozenou a též získanou pokorou. Svatá Terezie se s ní výtečně shodovala, chtěla ji mít stále vedle sebe a spoléhala na ni snad více než na všechny ostatní. Je rovněž jasné, že celý její život je naplněn silným vanutím Ducha. Kdo sleduje její život od jarních let v El Almendralu až k jejímu zlatému podzimu v Antwerpách, setrvá v pevném přesvědčení, že Bůh vedl tento život zvláštní, ale i velmi účinnou Prozřetelností.
Psychologicky byla Anna nepochybně bytost lehce přístupná těmto mimořádným jevům. Bůh ji použil, aby skrze ni vykonal své plány, a také ji obohatil, jak je to jen Jemu vlastní. I lidských omezení, která Annu postihla, Bůh využil, aby v její dobrotivé, poddajné duši, dychtící po pravdě a lásce, zdůraznil působení své lásky.
Množství zázračných událostí v Annině životě by nás mohlo až udivit. Tato dívka však byla označena Božím znamením vyvolení již od dětství. Byla ženou, u níž se nadpřirozené jeví jako zcela přirozené. Ona sama o tom nesmýšlela ve své čisté prostotě jinak. Své „hlasy“ považovala vždy – jako dítě, ale ještě více jako dívka – za něco, co Bůh chtěl, aby tomu tak bylo. Její život měl vyústit v jiný, širší Boží plán, a Anna měla na něm mít účast – byl to plán, který se soustředil na osobu a mimořádné působení Terezie z Avily.
Povolání
Naše mladá pasačka vyrůstala na venkově. A brzy to Pán zařídil tak, že se s Ním setkala. Dítě a Pastýř jako ona – jí dělal společnost. „Ach, Pane, protože mě doprovázíte, nepůjdeme tam, kde nejsou lidé? Doveďte mě k nějaké odlehlé hoře a tam zůstanu ve Vaší přítomnosti plna útěchy. Vždyť s Vámi mně nic nechybí.“ (1) Anna měla stejně starou sestřenici jménem Františka. Obě se měly rády a často se scházely. (2) Jednoho dne se po vzájemné dohodě rozhodly, že opustí rodinu a povedou poustevnický život. V určený den se však oběma nepodařilo uprchnout z domova a plán ztroskotal.
Brzy v Anně vzrostla touha darovat se navždy Pánu. To byla těžko proveditelná záležitost, protože sourozenci ji neustále chtěli od toho odradit zprostředkováním sňatku, takže dokonce sama o tom začala pochybovat. Ale… „Jednoho dne se mi zjevil Ježíš, dospělý Ježíš, asi v mém věku, velmi půvabný a plný krásy; neboť od dětství se mi Ježíš zjevoval na poli i jinde a zdálo se mi, jako by se mnou vyrostl. Když se tentokrát ke mně blížil, pravil: ,Já jsem Ten, jehož miluješ, a zasnoubíme se,‘ a nato zmizel.“
Anna dokonce měla sen, v němž viděla malý klášter sv. Josefa v Avile, ačkoliv jí byl dosud neznámý. Ale nový farář ve vesnici, jemuž už byl Tereziin klášter známý, jí o něm vyprávěl a nabídl se, že až pojede do Avily, sám záležitost s karmelitkami projedná. A učinil tak. Sv. Terezie v té době nebyla přítomna a její vikářka Maria od sv. Jeronýma potvrdila, že by se chtěla s mladou uchazečkou setkat. Po mnoha dohadováních se sourozenci, kteří byli proti, se jí podařilo dojet do Avily. Nyní poznala malý chudý klášter sv. Josefa jako ten, který viděla ve snu; totéž platilo o řeholnicích. Musela se však vrátit do své domovské vesnice, dokud se do Avily opět nevrátila Matka Terezie, která byla nepřítomná kvůli zakládání jiných klášterů.
Byl to rok čekání, napětí doma, pokušení všeho druhu, onemocnění. Anna se pod tolika útrapami zhroutila a vypadalo to, jako by se byla vzdala. Když ale 24. srpna 1570 navštívila poustevnu sv. Bartoloměje, opět nabyla ztracené zdraví.
U sv. Josefa
Roky po smrti sv. Terezie
Zakládání ve Francii
Život v Belgii
Poznámky pod čarou:
(1) Věty psané v uvozovkách jsou vyňaty z Annina vlastního životopisu.
(2) Sestřenice se později jako sestra Františka od Ježíše stala též bosou karmelitkou v Medině del Campo, kde zesnula v pověsti svatosti.