Formace ke společnému životu

Piotr Spiller O.Carm.

Úvod

Tento článek se soustřeďuje na dva problémy: na řeholní společenství a na náležitou formaci ke společnému životu. II. vatikánský koncil se zásadním způsobem přičinil, když se utvářelo nové hodnocení zasvěceného života ve společenství a nová vize řeholního společenství (LG 44). Činitelem, jenž měl největší vliv na koncepci řeholního života, byl rozvoj eklesiologie. Řeholní společenství v jejím světle není obyčejným shromážděním křesťanů, kteří hledají osobní dokonalost, ale je to účast na tajemství církve a svědectví o ní, jako živý obraz a zvláštní uskutečnění společenství církve. Svojí strukturou, motivací a základními hodnotami řeholní společenství působí, že dar bratrství, udělený Kristem celé církvi, je všem viditelný a je vždy přítomný. Řeholní společenství má proto také jako základní úkol, od něhož se nesmí odchýlit, být prostředím hlubokého bratrského sdílení, a tím má být znamením a impulsem pro všechny pokřtěné (LG 44).
Každá křesťanská komunita má být odrazem společenství Nejsvětější Trojice. Mnohost osob musí vytvořit jednotu, sdílet všechna dobra, jaká mohou mít: osoby zůstávají rozmanité, ale to, co mají, se stává jedním. Ježíš Kristus zdůraznil, že řeholní společenství v Jeho jménu je něco víc než jen společenství lidí. Slíbil totiž řeholní komunitě svoji přítomnost.
Řeholní komunita vzniká uvnitř společenství nového Božího lidu, tj. lidí, kteří jsou poznamenáni křestní pečetí, jsou vpojeni do společenství Otce, Syna a Ducha svatého. Členy tohoto společenství se stávají osoby, jež mezi sebou nejsou spojeny jinými vazbami kromě svazku s Kristem. To z lásky k Němu se prostřednictvím profese zavazují ke společnému životu. Skrze spojení s Ním se posilují v liturgii, více se spojují vzájemně. To podle Jeho zákonů se vede vnitřní život komunity.
Každé řeholní společenství má kristocentrické zaměření. To zavazuje k tomu nasměrovat se na každého člověka, se kterým se nějak Kristus ztotožnil. (1)
Ve veškeré komunitní dynamice je vzorem, jak budovat jednotu, Kristus ve svém velikonočním tajemství. „Prokazovat vzájemnou lásku, pramen, příklad i míru má totiž Kristus“ (VFC 21). V této reflexi se omezíme na to, že načrtneme teologii společenství na bázi posledního dokumentu Kongregace pro řeholníky a společnosti apoštolského života „Bratrský život v komunitě“.

Řeholní komunita je společenstvím osob
Prvky komunitního života
Kritéria společného života
Komunitní rozměr řeholního zasvěcení
Negativní prvky, které nesvědčí společnému životu: samota, izolace, komplexy
Ustavičná formace komunity
Komunitní rozlišování
Řeholní společenství a apoštolát
Řeholní společenství a zapojení pro chudé

Zpět