Řeholní společenství a zapojení pro chudé

Řeholní komunity vždycky stály v první linii těch, kteří se sklánějí jak k materiálně, tak duchovně chudým a ustavičně hledají nové formy působení (srv. VFC 63). Chudoba se v posledních letech stala jedním z témat, jimž řeholníci věnovali nejvíc pozornosti. Zapojení pro chudé předpokládá spojitost mezi zasvěcením a posláním. Od řeholních společenství se očekává, že budou vydávat křesťanské a evangelní svědectví prostoty a budou se zabývat těmi, kteří jsou ve společnosti opuštěnější. Výše uvedený dokument zdůrazňuje: „Život mezi chudými jako ideál řeholního života je projevem dynamismu víry a solidarity řeholních společenství s nejubožejšími. Řeholní osoby spolu se svými komunitami přicházejí do prostředí, kde je ohrožen život, aby tam vnesly evangelní kvas“ (VFC 63).

Sborník „Formacja zakonna“, 2.sv., hl. red. Jerzy Gogola OCD
Wydawnictwo OO. Karmelitów Bosych, Kraków 1996, s. 85-111
Překlad Terezie Eisnerová OP

Z časopisu Salve
S laskavým svolením

Zpět na úvod

Zkratky citovaných církevních dokumentů:

ET – Evangelica testificatio
LG – Lumen gentium
PC – Perfectae caritatis
PI – Potissimum institutioni
VFC – La vita fraterna in comunita (V čestině vyšlo ve sborníku „Zasvěcený život ve světle reformy II. vatikánského koncilu“ pod názvem Congregavit nos in unum Christi amor).

Poznámky pod čarou:

(1) Srv. T. PASZKOWSKA, Dojrzalosc chrzescijanska w postawie zakonnej (série Homo meditans XI.) Lublin 1994, s. 96-97.
(2) Srv. K. KOZIK, Wspolnóta zakonna, v: Zycie konsekrovane 4-5 (1994) s. 69-71.
(3) Srv. A. J. NOWAK, Osoba konsekrowana I., Lublin 1992, s. 22.
(4) Srv. P. GRIEGER, La comunita religiosa, comunione di persone, Milano 1987, s. 25-37; X. PIKAZA, Zycie zakonne jako sakrament przyjazni, v: Communio 6 (1985), s. 57-58.
(5) X. PIKAZA, Zycie zakonne jako sakrament przyjazni, s. 58-60.
(6) Tamtéž, s. 60-63.
(7) Srv. T. PASZKOWSKA, Dojrzalosc chrzescijanska w postawie zakonnej, s. 98n.
(8) Srv. tamtéž, s. 94.
(9) Srv. K. KOZIK, Wspolnóta zakonna, s. 70.
(10) Srv. T. PASZKOWSKA, Dojrzalosc chrzescijanska w postawie zakonnej, s. 96.
(11) Srv. tamtéž, s. 96n.
(12) Srv. tamtéž, s. 97.
(13) Srv. JAN PAWEL II. O zyciu zakonnym, Warszawa 1984, s. 213.
(14) Srv. T. PASZKOWSKA, Dojrzalosc chrzescijanska w postawie zakonnej, s. 83.
(15) Srv. A. J. NOWAK, Osoba konsekrowana I., s. 76-82.
(16) Srv. P. GRIEGER, Construzione della persona e vita comunitaria, Milano 1985m s. 125-129.
(17) Srv. tamtéž, s. 133.
(18) Srv. tamtéž, s. 129-131.
(19) Srv. tamtéž, s. 133-137.
(20) Srv. K.DYREK, Wspólnota zakonna srodowiskiem ksztaltowania dojrzalej osobowosci, v: Zycie konsekrowane 3 (1995) s. 24-32.
(21) Srv. tamtéž, s. 31.
(22) Srv. M.MARTINEZ, Wspólnotowe rozeznanie, v: Zycie konsekrowane 4 (1995) s. 36-41.
(23) Srv. E.WERON, Apostolski wymiar instytutów zycia konsekrowanego (série: Powolanie czlowieka, 7), Pallottinum Poznan-Warszawa 1987, s. 276.
(24) Srv. tamtéž, s. 276.
(25) Srv. K.KELER, Nowa ewangelizacja wezwaniem dla zycia zakonnego, v: Nurt 4 (1992), s. 44.