Fatima a Karmel

Sr. M. Milada od Spasitele světa OCD

V letošním roce si celá katolická církev připomíná sté výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě a to pro nás může být příležitostí, abychom se hlouběji zamysleli nad významem této události pro církev a celý svět. Nemělo by nám však jít jen o to „připomínat si věci minulé“ – chtěla bych se spolu s vámi zároveň zamyslet nad poselstvím a výzvami, jaké Fatima může přinášet pro náš přítomný duchovní život, a také najít souvislosti, které existují mezi fatimským zjevením a karmelitánskou spiritualitou.

Průběh fatimských zjevení

Nejprve si stručně připomeňme průběh fatimských událostí: ty začaly v roce 1916 trojím zjevením anděla sourozencům Martovým – osmiletému Františkovi a šestileté Hyacintě – a jejich sestřenici, devítileté Lucii Santosové. Po této duchovní přípravě přijímaly děti každý měsíc od 13. května do 13. října 1917 zjevení Panny Marie. Tento cyklus šesti zjevení byl ukončen slunečním zázrakem, který se odehrál před zraky sedmdesáti tisíc lidí.
Panna Maria děti naléhavě žádala, aby se modlily, zvláště růženec, a činily pokání za spásu hříšníků. Zjevila jim tři tajemství: prvním bylo vidění pekla, druhé obsahovalo pokyny Panny Marie, které se týkaly záchrany lidí i celého světa, třetí, jež bylo odtajněno až v r. 2000 na popud sv. Jana Pavla II., vyzývalo k pokání a prorockým způsobem zobrazovalo dějiny církve, zvláště 20. století.
Mariánská zjevení ve Fatimě byla po důkladném teologickém šetření uznána církví jako pravá dne 13. října 1930. Sourozenci František (1908 – 1919) a Hyacinta (1910 – 1920) se stali obětí epidemie španělské chřipky; blahořečeni byli ve Fatimě papežem Janem Pavlem II. 13. května 2000 a ve stejný den byli letos papežem Františkem ve Fatimě i svatořečeni. Jejich sestřenice Lucie (1907 – 2005) se stala řeholnicí a jako bosá karmelitka přijala jméno sestra Lucie od Ježíše a Neposkvrněného Srdce. V současnosti probíhá její beatifikační proces.

Historie mariánských zjevení

Alespoň zběžně si můžeme načrtnout roli soukromých mariánských zjevení v životě církve. Je zajímavé, že tento jev v průběhu staletí silně narůstal. (1)
V prvním tisíciletí byla tato zjevení velmi řídká, v každém století je jich historicky dostupných ne více než pět. Většinou byla spojena se vznikem nějaké mariánské svatyně (např. v Zaragoze a Římě) nebo sloužila k oslavě nějakého populárního světce (sv. Martina, sv. Ambrože).
Od 10. do 18. století je mariánských soukromých zjevení zaznamenáno v každém století již několik desítek a často jsou spojena s počátky řeholních řádů (sv. Dominik, sv. František z Assisi, sv. Šimon Stock) nebo velkými mystickými postavami středověku (např. sv. Bernard z Clairvaux, sv. Gertruda z Helfty, sv. Brigita Švédská, sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu). Zjevení v této době sloužila zvláště (kromě osobního přínosu pro samotné jejich příjemce) k postupnému definování mariánských dogmat (neposkvrněného početí a nanebevzetí).
V 19. století se uznaných zjevení uskutečnilo již 106, a ve století dvacátém dokonce 426. Je tedy patrný strmý vzestup jejich počtu, který má jistě celou řadu příčin – mezi jiným je to nedostatek dochovaných záznamů v prvním tisíciletí, vzrůst mariánské úcty ve středověku a ve 20. století možnost jejich velké medializace.
Přesto v nich můžeme pozorovat jistý zlom či posun: od r. 1830, kdy se Panna Maria zjevila svaté Kateřině Labouré a předala jí svou zázračnou medailku, začíná velká série mariánských zjevení 19. a 20. století (k nimž patří zvláště ta, jejichž dějištěm byla tato místa: La Saletta, Lurdy, Fatima, Banneux, Amsterdam a Kibeho), která můžeme nazvat „zjeveními moderní doby“. I tato zjevení mají – tak jako ona předchozí – svou mystickou stránku, vizionářům jsou sdělována tajemství pro jejich duchovní život; do popředí se však dostává jejich charismatický význam – jsou službou pro dobro církve, a jejich velký sociální dosah – pomocí masmédií se zprávy o nich rychle šíří, a ona tak svým poselstvím zasahují celý svět.
Tato zjevení se tak stávají jedním z významných prvků spirituality naší doby a jsou předmětem kultu na celém světě (sochy Panny Marie Lurdské se nacházejí v mnoha kostelích; vzniká fatimský apoštolát atd.).

Role Panny Marie

Právem se můžeme ptát, proč se ve velké většině tato nadpřirozená zjevení týkají Matky Boží. Odpověď můžeme hledat v jejím poslání, které jí pod křížem dal její Syn – jedná se o konkrétní projev Mariiny mateřské péče o církev.
Mariina mateřská služba se nevyčerpala za pozemského života Krista, ale pokračuje v dějinách jeho mystického těla. Ve zjeveních Maria vystupuje podobným způsobem jako v Písmu – tedy jako ta, která nese lidem Krista a která ho znovu rodí v lidských duších. Tak jako vtělený Bůh přišel do tohoto světa skrze Marii, tak prostřednictvím Marie Bůh znovu svým slovem zasahuje do dění v církvi.
Maria tedy ve zjeveních vykonává svou funkci Matky. Je zde zosobněním poslání církve – která svým učením a duchovním vedením má také být pro jednotlivé věřící matkou a učitelkou.

Účinky zjevení v životě církve

To vše nám může pomoci správně pochopit úlohu a význam mariánských zjevení: Bůh nám je nedává proto, že bychom ke své spáse potřebovali slyšet ještě něco nového. Spíše je můžeme přijímat jako určitou „aktualizaci“ toho, co již známe z Písma a co nám řekl Ježíš.
To nás učí již svatý Jan od Kříže: „To, co kdysi dávno skrze proroky říkal Bůh našim otcům mnoha způsoby, nám nyní nakonec, v těchto dnech, řekl všechno najednou ve svém Synu. Tím nám dává pochopit, že Bůh zůstal jakoby němý a nemá už, co by řekl, neboť to, co dříve říkal po částech prorokům, řekl již vcelku, když nám dal Všechno, což je jeho Syn. Proto ten, kdo by se chtěl nyní Boha na něco ptát nebo by chtěl nějaké vidění nebo zjevení, nejenže by dělal hloupost, ale křivdil by Bohu tím, že neupírá své oči zcela na Krista. Proto by mu Bůh mohl odpovědět tak, že by mu řekl: »Jestliže jsem ti již řekl všechno ve svém Slově, kterým je můj Syn, a nemám jiné, co ti mohu nyní odpovědět nebo zjevit víc, než to? Upři své oči pouze na něj, neboť v něm jsem ti všechno řekl a zjevil a v něm najdeš dokonce víc, než co žádáš a po čem toužíš. Poslouchejte jeho, neboť já už nemám, co bych vám o víře zjevoval, ani další věci, které bych odhaloval.«“ (2V 22,4-5) (2)
Není to tedy tak, že by bylo potřeba ještě něco nového zjevit – spíše se nám v konkrétní, právě prožívané realitě církve a světa znovu zpřítomní a „nasvítí“ nějaký konkrétní prvek křesťanské spirituality. Tak můžeme mariánská zjevení chápat i jako lék proti různým chorobám dnešní doby.
Skrze zjevení můžeme živěji prožít, že Bůh je uprostřed nás – nejen teoreticky, ale osobně a konkrétně. Věřícím lidem Maria přináší povzbuzení a posilu na cestě víry a oživení naděje. Ukazuje se jako Žena, která nám přinesla Dárce živé vody (skrze uzdravující vodu v Lurdech; Jan 4,10-14) a Žena oděná sluncem (díky slunečnímu zázraku ve Fatimě; Zj 12,1-7). Představuje se jako „Panna chudých“ (Banneux), „Paní všech národů“ (Amsterdam) a „Matka Slova“ (Kibeho). Tím je zřejmé, že všechna autentická mariánská zjevení nás mají vést k intenzívnějšímu životu s Kristem a k plodnosti pro církev.
Jaká konkrétní poselství nám tedy fatimské zjevení může přinést k prohloubení našeho duchovního života uprostřed karmelitánské rodiny?

Vidění pekla a Boží milosrdenství
Přímluvná modlitba a pokání
Úcta a zasvěcení se Neposkvrněnému Srdci Panny Marie
Prorocké poslání
Život vizionářů

Zpět