Život vizionářů
Paralely mezi Karmelem a Fatimou můžeme nalézt i samotném životě všech tří pasáčků. Sourozenci Martovi, František a Hyacinta, zemřeli ještě jako děti. Odpověď jejich života na výzvu Panny Marie byla radikální. Ve velmi krátkém čase, za méně než tři roky, dosáhli svatosti. Naplnilo se tak na nich Boží slovo: „Jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do Božího království“ (Mt 18,3). Podle vicepostulátora jejich procesu, otce Kondora, charakterizují jejich spiritualitu tří hlavní body: potřeba naplnit svůj každodenní život modlitbou, zvláštní láska k církvi a Svatému otci a nakonec nevyhledávání zvláštních pokání a umrtvení, ale každodenní přijetí všeho, co život přináší, v duchu oběti. Jejich život tedy nabízí formu spirituality, kterou bychom mohli nazvat „cestou každodennosti“. A to nám na Karmelu nemůže nepřipomenout duchovní poselství nejmladší z učitelů církve, svaté Terezie od Dítěte Ježíše, a její „malé cesty“.
Cesta Lucie, poslední z pastýřů, byla jiná. Od počátku byla jejich „mluvčí“, jako jediná také mohla mluvit s Pannou Marií. Ta ji poprosila, aby se naučila číst a psát.
V roce 1925 vstoupila Lucie do postulátu Sester sv. Doroty v Tuy ve Španělsku a v roce 1934 v této kongregaci složila své sliby. Později však, ve svých 41 letech (v r. 1948), po obdržení povolení od Svatého otce, přestoupila na Karmel v Coimbře, kde prožila zbytek svého života. Přesné důvody přestupu pro nás zůstanou asi tajemstvím; zcela jistě ji však přitahovala samota a odloučenost Karmelu a také to, že poznala, že spiritualita, kterou poselstvími přijala a žila, odpovídá nejvíce právě spiritualitě Karmelu. Zemřela v nedožitých 98 letech.
Je známou skutečností, že v průběhu svého života sestra Lucie přijala další zjevení Panny Marie. V roce 1925 jí Panna Maria předala pobožnost prvních sobot, která je svým obsahem velmi podobná příslibům, spojeným s nošením karmelitánského škapulíře. Kromě velkého množství dopisů sepsala sestra Lucie šest Vzpomínek na fatimské zjevení.
Podle některých autorů také prožila „mystickou adopci“ Pannou Marií, při níž ji Panna Maria přijala za svou dceru. Lucie pravděpodobně prožívala to, co v dějinách spirituality nazýváme mystické sjednocení s Pannou Marií. Na Karmelu tento velmi důvěrný vztah s Ježíšovou Matkou prožívali zvláště Marie od svaté Terezie (Marie Petyt; žila v letech 1623 – 1677) a její duchovní rádce Michael od svatého Augustina (příjmením: van Ballaert; žil v letech 1621 – 1684).
Kardinál Suenens popsal tuto zkušenost jako prožívání zvláštní Mariiny vnitřní přítomnosti v duši, kdy člověk miluje Krista Mariiným Srdcem a Marii srdcem Kristovým. Maria si zde určitým způsobem přivlastňuje aktivitu duše, a ta se díky tomu postupně začíná svým myšlením, jednáním a milováním připodobňovat Panně Marii. Vše koná pro ni a skrze ni.
Marie od svaté Terezie tento prožitek popsala slovy: „Někdy je mi ukázán a darován duchovní život v Marii, odpočinek, radost, spojení a sjednocení v ní. Dochází k tomu takto: Zatímco je mysl v prostotě, oproštění a pokoji zaměřena na Boha – bez obrazů, v přimknutí a v kontemplaci zakouší vlastnění Boha, a to způsobem absolutně prostým – stává se, že má duše zakouší zároveň přimknutí, kontemplaci a vlastnění Marie.“
Tento vrchol duchovního života, který byl darován některým našim bratřím a sestrám, můžeme ve víře a v prostotě prožívat i my všichni ostatní, kteří patříme do rodiny Karmelu. Podle mnoha vyjádření se mají každý karmelitán, karmelitka i člověk jakýmkoli způsobem přidružený ke Karmelu stát „Marií“, to je: spolu s ní a skrze ni milovat Boha a lidstvo.
Kdysi jsem četla krásné vyjádření, že Karmelu bylo v církvi svěřeno poslání plnit tu úlohu, kterou konala Maria v církvi prvotní. Kéž se tak stane i v našem životě. Amen.
Z časopisu Karmel 1/2017
s laskavým svolením
Poznámky pod čarou:
(1) V následujích třech kapitolkách čerpám z knihy: A.J.Beneš: Soukromá zjevení, MCM, Olomouc 2003
(2) Zkratky karmelitánských děl použitých v článku jsou: sv. Jan od Kříže: V – Výstup na horu Karmel, DP – Duchovní píseň; sv. Terezie od Ježíše: Ž – Kniha života, Z – Kniha o zakládáních; sv. Terezie z Lisieux: Rk B – Rukopis B (Příběh jedné duše); sv. Terezie z Los Andes: Dp – Dopisy, Deník. Ostatní citace jsou převzaty z webu: www.bosekarmelitky.cz.
(3) Hans Urs von Balthasar, Sorelle nello Spirito. Jaca Book, Milano 1991, str. 285.