Úcta a zasvěcení se Neposkvrněnému Srdci Panny Marie
Silným sjednocujícím bodem Karmelu s Fatimou je i úcta a zasvěcení se Neposkvrněnému Srdci Panny Marie.
Protože Karmel byl od počátku spojen s kontemplativní modlitbou, proto se v Karmelu přednostní hodnotou a slibem stala čistota, která byla nejvíce chápána jako čistota srdce: „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha“ (Mt 5,8). Z tohoto důvodu karmelitáni již velmi brzy uctívali Mariino panenství a Neposkvrněné početí, i když bylo jinými řády odmítáno.
V Nejčistší Matce každý karmelitán vidí naplnění svého vnitřního života s Bohem, disponuje se k tomu, aby mohl prožívat s Ježíšem takovou intimitu, jakou s ním zakoušela jeho Matka. Maria je čistá, protože je naprosto otevřená Bohu. Její srdce je nerozdělené a zcela Bohu odevzdané. Skrze přijetí škapulíře a skrze úkon zasvěcení se proto každý karmelitán touží „odít se v Marii“ a přijmout její ctnosti.
Krásné texty na toto téma pocházejí od svaté Terezie z Los Andes: „Cíl karmelitky mě uchvacuje: modlit se za hříšníky, celý život se obětovat, aniž by viděla plod své modlitby a oběti. Spojovat se s Bohem, aby v ní kolovala krev vykoupení, a tu dodávat církvi a jejím údům, aby se posvětily. Není tohle právě to, co neustále dělala nejsvětější Panna, náš nejdokonalejší vzor? Nežila stále v nepřetržité modlitbě, v mlčení, v zapomenutí na (věci) pozemské? Jak zachraňuje duše? Skrze modlitbu, prosbu, oběť.“ (Dp 40)
„Náš Pán mi řekl, že mám rozjímat o čistotě Panny Marie. A ona ke mně začala mluvit, aniž by mi cokoli řekla. Řekla mi, abych si zapsala to, co říkala o čistotě: 1) Být čistá v myšlení, abych mohla žít v neustálé přítomnosti Boha. 2) Být čistá v mých přáních, abych si mohla přát každým dnem patřit víc Bohu. 3) Být čistá ve skutcích; činit je co nejlépe pro Boha, ne proto, aby mě viděli lidé. Jinými slovy, aby celý můj duch byl natolik ponořen do Boha, abych na sebe úplně zapomněla. Ona takto žila…“ (Deník 51).
Fatimské poselství přichází s naléhavou výzvou zavést ve světě úctu k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie a zasvětit naší Matce sebe i celé národy. Navzdory všemu zlu, prožitému ve 20. století, Maria prohlašuje: „Mé Neposkvrněné Srdce nakonec zvítězí.“ A Lucii, která jako jediná zůstává „ve světě“, povzbuzuje: „Mé Neposkvrněné Srdce bude tvým útočištěm a cestou, která tě povede k Bohu.“ Při posledním zjevení 13. října 1917 se Maria na konci zjevení pasáčkům ukáže jako Panna Maria Karmelská.
Proč nám Bůh ukazuje tento prostředek, který má podle něj „vnitřní sílu“ odvrátit nás od pekla, zla a válek, které nám hrozí? V Mariině Srdci bylo stálé „ano“ vůči Bohu a jeho úradkům. Nepřítel naší spásy nad ní nikdy neměl žádnou moc. Můžeme říci, že ze všech lidí, kteří kdy na světě žili, je po Kristu Mariino lidství nejvíce naplněno Bohem. Byla zcela průzračná pro působení Ducha Svatého v její duši. Je počátkem církve a jejím dokonalým modelem.
Skrze zasvěcení se jejímu Neposkvrněnému Srdci dovolujeme Ježíši, aby mohl plně přijít do našeho srdce. I zde Bůh respektuje princip vtělení: jako v plnosti času přišel na tento svět skrze Marii, tak se chce vtělit a žít v nás opět skrze svou Matku. Zasvěcení se jejímu Srdci můžeme tedy chápat jako určité naplnění našeho křtu.