„Ženský génius“ v tereziánském Karmelu
Pavel Vojtěch Kohut OCD
Mnoho se toho už napsalo – zejména v posledních čtyřiceti letech – o maskulinismu a paternalismu v křesťanství a hlavně v katolické církvi, a tím rovněž o přehlížení, ne-li přímo diskriminaci žen. Kvalita těchto hlasů přitom bývá velmi odlišná: někdy jsou odborně vzdělané, jindy spíše populárně (či snad dokonce populisticky?) plytké; někdy jsou poměrně věcné, jindy jsou – zřejmě i pro velkou dávku emočního podbarvení – velmi nevyvážené; někdy jsou zcela opodstatněné, jindy vedeny nepochopením či dokonce záměrnou manipulací fakt; někdy jsou konstruktivní kritikou, která by měla být vždy vítána, jindy naopak bolestínskou a jednostrannou obžalobou, kterou lze sice vcelku snadno pochopit, ovšem užitek z ní bývá pramalý.
Nechtěl bych řady těchto hlasů „obohacovat“ o další; necítím se k tomu totiž ani povolán, ani náležitě vybaven! Rád bych se naproti tomu jednoduše podělil o několik svých dojmů, které se mi již delší dobu skládají do poměrně zajímavé mozaiky, když uvažuji o tajemství řeholního řádu, jehož jsem členem. Snad potěší i někoho dalšího, aniž by musely být vtahovány do spletité polemiky, o níž jsem se právě zmínil.
Chci pojednat o ženském géniovi v tereziánském Karmelu, tedy v té části karmelitánské rodiny, která vděčí za svůj původ řádové reformě svaté Terezie od Ježíše (1515-1582), zvané také „z Avily“ či „Velké“. Tímto ženským géniem nemíním jen tuto jednu konkrétní postavu (třebaže u jeho zrodu stojí právě zmíněná světice), nýbrž jakýsi životodárný princip, přenášející se z generace na generaci bosých karmelitek a bosých karmelitánů. Zároveň tím nechci nikterak snižovat velikost a přínos velkých mužských postav našeho řádu, zejména svatého Jana od Kříže (1542-1591), jehož většinou zmiňujeme spolu s avilskou světicí – a jistě po právu – takřka jedním dechem.
Že takovýto výrazný, životodárný „ženský“ princip v tereziánském Karmelu skutečně existuje, doloží snad celé mé následující pojednání, ale dvě poznámky, které to výmluvně dokumentují, bych rád uvedl hned na začátku:
1. V souvislosti s tradičními řeholními řády, které mají trojčlennou strukturu (řeholní bratři, řeholní sestry a laici), se mužská větev označuje jako „první řád“, ženská jako „druhý“, zatímco laikům, žijícím dle spirituality daného společenství, se říkává „třetí řád“ neboli „terciáři“. V případě tereziánského Karmelu by však bylo na místě označovat jako „první řád“ jeho ženskou větev, a to jednak z důvodů historických, (1) jednak z důvodů reálného vlivu, jaký mají obě větve v současné době. (2)
2. O tom, jaký je skutečný vliv ženského a mužského tereziánského Karmelu, svědčí i má první osobní vzpomínka na Řád: v době, kdy jsem objevil své řeholní povolání, jsem o něm nevěděl téměř nic. A přece jsem s ním měl už tehdy spojenou jednu představu: totiž kontemplativní samoty a mlčení v papežské klauzuře! Jenže to je kanonická forma odpovídající životu mnišek, bosých karmelitek, nikoli bosých karmelitánů, kteří jako mendikanté (žebravý řád) nemají papežskou klauzuru a míra samoty a mlčení je u nich spoluurčována jejich apoštolskou aktivitou. Již od okamžiku objevu řeholní rodiny, která mě později přijala do svého lůna, jsem tak na sobě živě zakusil onoho ženského génia, který ji zásadním způsobem vymezuje i u jeho mužských členů.
Žitá mystika, zakládání a duchovní nauka
Tereziina mystická zkušenost
Tereziino reformní zakládání
Tereziina duchovní nauka
Tereziino ženství
Projevy ženského génia v tereziánském Karmelu
Tereziánská mystická škola
Šíření tereziánského Karmelu a charisma zakládání
Učitelky v tereziánském Karmelu
„Žensky“ kontemplativní zaměření tereziánského Karmelu
Resumé
Tereziánský Karmel je řádem, ve kterém vždy hrála bezesporu významnější roli druhá větev. Je to dáno jeho ženským géniem, jenž vychází z osobního charismatu svaté Terezie z Avily (1515-1582), schopné prosadit se jako mystička, zakladatelka a duchovní učitelka v době, která rozhodně nebyla nakloněna protagonismu žen. Tento trojí aspekt svého povolání uplatňovala světice typicky ženským způsobem, takže i následné generace bosých karmelitek (ale i karmelitánů), které zdědily jejího ducha, vykazují žensky realizovaného génia mystického života (např. sv. Terezie Markéta Redi, sv. Mariam Baouardy nebo sv. Terezie z Los Andes), zakládání (Anna od Ježíše, bl. Anna od sv. Bartoloměje či sv. Maravillas od Ježíše) a duchovního vyučování (sv. Terezie z Lisieux, bl. Alžběta od Trojice a sv. Edith Stein). Ženský génius tereziánského Karmelu je však také dán jeho kontemplativním zaměřením, díky němuž je člověk ve vztahu k Bohu v „ženské“ úloze přijímajícího a odpovídajícího.
z časopisu Salve 1/2005
s laskavým svolením