Historické podmínky spirituality Terezie od Ježíše

Honorat Gil OCD

„Svět hoří, chtějí znovu odsoudit Krista… Co se to nyní s křesťany děje?“ (Cesta dokonalosti 1,5.3). Tato slova napsala sv. Terezie v roce 1562. Ve Francii tehdy začala náboženská válka, která trvala 30 let. Terezie se velmi dotýkalo to, co se dělo v křesťanském světě, čili v křesťanské Evropě. Děsila ji nevěrnost křesťanů Kristu, Jeho nauce a Jeho církvi. Nezajímaly ji politické důsledky náboženského rozdělení, ale duchovní účinky, čili ohrožení spásy tisíce lidí.
O čtyřicet let později otec Jan od Ježíše a Marie (San Pedro y Ustarroz) chtěl získat své spolubratry k misijní práci a odvolal se na obraz světa svaté Matky, který vykreslil podrobněji: tři čtvrtiny lidstva jsou ohroženy věčným zatracením. „Evropa, tato země s největším počtem křesťanů,“ píše P. Jan, „se do velké míry stala neplodnou zemí. Francie je prošpikovaná kalvinismem, Anglii postihla nakažlivá nemoc, pouze Itálie díky lesku Apoštolského stolce a Španělsko zůstaly z Božího milosrdenství ušetřeny schizmatu a hereze, postihly je ale jiné slabosti.“ Na ostatních světadílech je ještě hůř. Afrika a Asie s výjimkou pobřežních oblastí kolonizovaných Španělskem a Portugalskem jsou pod vládou muslimů a démonů. V obrovské Americe pokřesťanštění teprve začalo.
Tento tak roztříštěný svět poznávala Terezie postupně. Od dětství jako každý Kastilec považovala muslimy (Maury) za přirozené nepřátele církve. Na tomto pozadí se zrodilo její dětské dobrodružství – pokus utéct do země Maurů, aby tam zemřela jako mučednice. S maurskou otrokyní se setkala v rodném domě. Otrokyně patřila strýci a otec ji bral jako dceru. Terezie zdůraznila, že otec, jenž byl velice milosrdný, nedokázal vlastnit žádného otroka, což bylo jinak v zámožných španělských rodinách častou praxí.
Objevení Ameriky, tohoto ohromného světadílu, otevřelo misijní činnost církve. Terezie podobně jako její krajané byla přesvědčena, že španělští konkvistadoři jsou především misionáři. Za takové považovala své bratry, kteří se tam vydali. Rodrigo, její nejmilejší, odjel do Rio de La Plata v témže roce, kdy ona vstoupila do kláštera. O rok dříve odjel do Peru Ferdinand. Když zemřeli v boji s domorodci, považovala je Terezie za mučedníky. Teprve v roce 1566 františkán Alonso Maldonado, který mnoho let pracoval jako misionář v Peru, její iluze rozprášil. Z jeho úst slyšela barvité, ale i smutné vyprávění o milionech lidí, jež neznají Krista, a o těch, kteří místo aby byli misionáři se stali dobyvateli.
Dynastická unie Španělska s císařem (od roku 1519 byl císař Karel V. rovněž španělským králem) usnadnila pronikání protestantismu na Iberský poloostrov. Někteří alumbrados obvinění v procesech v letech 1520-1530 projevovali sympatie k učení a osobě Lutherově. Protestantismu připravoval cestu i erasmianismus nadšeně přijatý většinou španělských humanistů. V roce 1522 hlavní španělský inkvizitor vydal příkaz spálit všechny protestantské knihy; toto nařízení bylo zopakováno v roce 1530. V následujících letech se ve Španělsku vytvořily dvě poměrně aktivní střediska protestantismu: Valladolid a Sevilla. V prvním z nich se zatýkalo v letech 1558-1559. Vedoucí této skupiny Augustin Cazalla byl knězem Karla V. Slavnostní „autos de fe“ (veřejné vyhlášení rozsudků a vykonání trestů) se konalo 21. května a 8. října roku 1559. Tohoto druhého se účastnil sám Filip II., od roku 1556 španělský král. Někteří historici mají za to, že protestanté ve Valladolidu se snažili navázat kontakt se sv. Terezií během jejího pobytu v domě Guiomar de Ulloa v letech 1555-1558. Středisko v Seville mělo kolem sta členů. První výslechy obžalovaných začaly před rokem 1550 a „autos de fe“ se konaly v letech 1559 a 1560. Rozprášení těchto středisek bylo smrtelnou ranou protestantismu ve Španělsku.
Jak reagovala Terezie na náboženskou válku ve Francii a na způsob potlačení hereze ve Španělsku? Věděla, že boj je nevyhnutelný. Avšak „nikoli světskými zbraněmi, ale duchovními se má tato válka vést“ (Cesta dokonalosti 3,2). Proto její odpovědí bude zakládání klášterů, tvrzí modlitby za církev, teology, kněze a misionáře…

Španělský „zlatý věk“
Karmelitky ve Španělsku v 16. století
Tridentská reforma
Duchovní proudy „zlatého věku“ mystiky
Spor o vnitřní modlitbu

Zpět