I. Ježíšovo pozvání k životu
12. Ježíšovo evangelium, radostná zvěst, kterou nám sděluje, je zvěstování života a svobody. Svoboda, která má stejný význam jako láska, a která zapomíná na sebe a vydává se pro dobro druhých.
13. Za svého pozemského života a ve svém kázání žil Ježíš své spojení s životem až k tomu, že přijal proces umírání, který vyvrcholil na kříži. Svým vtělením Ježíš přijímá lidskou podobu a váží si jí v celé její důstojnosti. To ho vede k tomu, že má úctu k životu každého člověka a bojuje proti všemu, co ho snižuje nebo utiskuje. Nikdy není necitelný ani lhostejný vůči utrpení a smrti. Svým postojem zjevuje Boží plán, který je pozváním k životu. V něm je i utrpení cestou života a vzkříšení.
14. Bůh života se zpřítomnil v Ježíši z Nazareta. On, který byl Slovo života (Jan 1,4), přišel, aby nám zvěstoval život v plnosti (srov. Jan 10,10) a aby nás proměnil v Boží syny a dcery (Jan 1,14). Když Ježíš začíná v synagoze v Nazaretě hlásat radostnou zvěst o životě, představuje ji také jako osvobození (Lk 4,17-21). V této programové řeči jmenuje některé způsoby zotročení a útisku, které člověka ovládají a drží ho ve smrti.
15. Pozvání k životu, které Ježíš ztělesňuje a začíná, se dotýká všech tří oblastí lidských vztahů: Bůh, bližní a věci.
Od fatalismu k odpovědnosti Božích synů a dcer
Od rozdělení k bratrskému společenství
Od egoistického používání dober ke sdílení