2. Tereziino paradigma historického vývoje eschatologického inkarnacionismu

Budeme-li se blíže zabývat eschatologickým inkarnacionismem Terezie od Dítěte Ježíše a anticipovanou eschatologií Alžběty od Trojice, jak se dají vyčíst z jejich duchovního rozvoje a jak byly (dosud jen velmi stručně!) načrtnuty, snad si povšimneme, že Terezčin model nám může poskytnout jisté paradigma historického vývoje, jenž se dá vysledovat u putování církve dějinami, zatímco Alžbětin model skýtá naproti tomu spíše paradigma teologické struktury vztahu mezi věčným životem a přítomným okamžikem. (37)
Porovnejme tedy nyní výše načrtnutá čtyři období vývoje vztahu eschatologie a inkarnacionismu v duchovním životě Terezie z Lisieux s vývojem prožívání věčného života a přítomného okamžiku v dějinách církve a pokusme se z tohoto srovnání odvodit určité zákonitosti pro náš vlastní život.

„Marana tha“ – eschatologická očekávání prvotní církve
Od „duchovního rozpolcení“ středověku k hledání novověké symbiózy
„Maran atha“ – současné pojetí eschatologie v přítomném okamžiku?

Zpět na úvod