Balthasarovo vnímání Karmelu
Jan od Kříže – Terezie z Lisieux – Alžběta od Trojice
Pavel Vojtěch Kohut OCD
„Poslední dobou, jak se zdá, není žádný řeholní řád, který by byl více než Karmel poctěn zvláštními milostmi s charakterem ‘poslání’; milostmi, které představují napomenutí a protiváhu vůči dnešním směrům v církvi a v současném světě. V době církevního dynamismu je to připomínka absolutní nezbytnosti kontemplace, viděné ovšem nezištným způsobem, bez uvažování o plodech nebo zjistitelných výhodách. V době psychologie je to pozvání k anonymitě nejen mnišského závoje, nýbrž k oné ještě hlubší anonymitě liturgické adorace, která se obrací na Boha jen kvůli němu samotnému, do té míry, že jednotlivé osoby, které adorují, se zdají být vzájemně zaměnitelné. V době náboženského kultu osobnosti je to pobídka k životu nadpřirozeného poslání, vzhledem k němuž představují všechny přirozené dispozice a tíhnutí nanejvýš prvotní materii, kterou je třeba být ochotni zcela obětovat. (…) Karmel je zde viděn jako místo čiré adorace, úplné odevzdanosti, bez ohledu na jednotlivou osobu, byť by byla hodna té největší úcty jako velká matka Terezie.“ (1)
Těmito slovy považuji za vhodné otevřít tuto prostou úvahu o Balthasarově vnímání tří velkých postav tereziánského Karmelu: svatého Jana od Kříže (1542-1591), svaté Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře (z Lisieux, 1873-1897) a blahoslavené Alžběty od Trojice (z Dijonu, 1880-1906). (2) Prostou ne snad proto, že by velký teolog nevěnoval těmto osobnostem dostatečnou pozornost nebo nešel ve svých studiích teologicky do hloubky, ale proto, že jednak sám nejsem balthasariánským odborníkem, dále proto, že nemohu pro svou neznalost němčiny vycházet z originálních textů, a v neposlední řadě i z toho důvodu, že nejsem s to na několika stránkách ani prezentovat celé Balthasarovo myšlenkové bohatství ohledně zmíněných karmelitánských postav, natožpak se pokoušet o nějakou důkladnější zasvěcenou analýzu.
Jednoduše se tedy pokusím přiblížit nejoriginálnější autorovy ideje ze tří prací, které velký švýcarský teolog věnoval postavám tereziánského Karmelu: z medailónu o svatém Janovi od Kříže, jenž nacházíme ve třetím svazku monumentálního díla Herrlichkeit, (3) a z monografických studií Therese von Lisieux. Geschichte einer Sendung (4) a Elisabeth von Dijon und ihre geistliche Sendung, (5) které byly následně vydány v jednom svazku pod názvem Schwestern im Geist. Therese von Lisieux und Elisabeth von Dijon. (6)
Mystický básník – svatý Jan od Kříže
Nadpřirozená fenomenologie reprezentativní svatosti Terezie z Lisieux
Čirá adorace blahoslavené Alžběty od Trojice
Personalistická prezentace teologie a teologická četba světců