Vznik díla
Protože jde o neuzavřený text, který vznikal a byl redigován v dlouhém časovém období, bude dobré se nejdříve podívat na tento proces vzniku díla, dříve než se budeme věnovat jeho obsahu. Začněme faktem, že vzniká v souvislosti s první instituční krizí tereziánské reformy, jejího vynuceného přerušení a prakticky uvězení autorky, k němuž došlo v tříletí 1571-1574, kdy byla matka Terezie dosazena za převorku v klášteře Vtělení, kde žila před reformou.
Všechny spisy sv. Terezie jsou z hlediska redakce díla značně komplikované, protože vznikají „ve zmatku“, kdy autorka musí ukrádat chvilky času uprostřed mnoha jiných „záležitostí, psaní dopisů a dalších nevyhnutných zaneprázdnění“ (Z prolog,2; 27,22), avšak vznik málokterého textu máme dokumentován s takovou přesností a zachycen s tolika detaily jako právě Knihu o zakládáních, u níž můžeme jasně rozlišit čtyři různé etapy vzniku.
a) První etapa: Salamanca 1573
Terezie začala na své knize pracovat v Salamance, když se v ní snažila dojednat koupi nového domu pro své mnišky. Se psaním započala 25. srpna 1573. Máme dokonce zprávu o tom, kdo matce zhotovil sešitky, do kterých začala psát. Byla to známá Alžběta od Ježíše (Jimena), která 20. července 1610 v přípravné části procesu Terezina blahořečení prohlásila: „Pro Knihu o zakládáních tato svědkyně zhotovila sešity, do kterých se mohla zapsat, což Matka posléze započala v tomto salamanském klášteře“. (3)
Příkaz ke psaní, jako vždy, přišel od tehdejšího Terezina zpovědníka, jímž nebyl nikdo jiný než známý autor populárního katechismu otec Jerónimo Ripalda, který si přečetl v Knize života kroniku založení prvního kláštera sv. Josefa v Avile (kapitoly 32-36) a „zdálo se mu, že by se posloužilo našemu Pánu, kdybych popsala založení ostatních sedmi klášterů, které se od té doby, pro dobrotu našeho Pána, založily, spolu s počátkem klášterů bosých otců tohoto prvotního Řádu, a tak mi to přikázal“ (Z, prol. 2).
V Salamance napsala na jeden zátah předmluvu, která odráží jak duševní stav, ve kterém se právě nacházela, tak záměr jejího díla. Na témže místě píše také o záležitostech kolem zakládání kláštera sv. Josefa v Avile, které opomněla v Knize života; o návštěvě zapáleného misionáře, který jí seznámil s realitou „Indií“ (1. kap.); o další příhodné návštěvě generála řádu a o tom, jak se jí ho podařilo získat pro své plány k dalšímu šíření reformovaných klášterů (2. kap.); o zakládání v Medině del Campo, které se odehrálo uprostřed noci příprav na tamější trhy a corridu (3. kap.); je tu i pět kapitol moudrých rad adresovaných „převorkám“ (4. kap.); „rady ohledně záležitostí modlitby“ (5. kap.); „o tom, co je důležité pro ty, kdo řídí tyto domy“ (6. kap.); „jak se má jednat s těmi, které trpí melancholií“ (7. kap.) a „rady ohledně zjevení a vidění“ (8. kap.); další kapitola o snadném zakládání třetího kláštera v Malagónu (9. kap.). Celkem je to 9 kapitol na 29 listech (58 stran) rukopisu (fol. 1r-32v).
b) Druhá etapa: Ávila 1574
Poté přišlo dlouhé období, kdy musela nechat své pero odpočívat. V únoru 1574 odešla ze Salamancy do Alby, odtud do Avily, v březnu pak spolu s Janem od Kříže do Segovie, aby tam založila klášter, který by se ujal mnišk, jež musely utéci z Pastrany, vyčerpané nesnesitelnou princeznou z Éboli. 30. září se ve spěchu odebrala do Avily, protože bylo zapotřebí, aby byla přítomna ukončení jejího tříletí převorování klášteře Vtělení.
Bezprostředně poté se uchýlila do klidu svého kláštera sv. Josefa, přestože tento pokoj jí vydržel o trochu déle než jediný měsíc, protože v prosinci musela jít do Valladolidu, aby se vyřešily starosti, které způsobilo zvláštní povolání doni Casildy de Padilla. A pravděpodobně právě tam, či po svém návratu do Avily, napsala tři kapitoly, které se vztahují k valladolidskému zakládání (10.-12. kap.). Během tohoto pobytu u sv. Josefa v Avile (poslední měsíce r. 1574), ve volných chvilkách pokračuje v práci na své knize, kde tam přibyla vzpomínka na první bosé bratry karmelitány (13.-14. kap.), obtížné zakládání toledského kláštera (15.-16. kap.) a ještě obtížnější zakládání kláštera v Pastraně, který měl velmi krátký život (17. kap.) a založení kláštera v Salamance o vigilii svátku Dušiček v domě, kde dřív bydleli studenti (18.- 19. kap.). Tak dospěla, aniž by dokončila vyprávění o „sedmi klášterech“, které zmiňuje v prologu, napsala dalších deset kapitol na dalších 33 listech (fol. 32r-65v).
A v Avile, uložila do své slavné skříňky své nedokončené sešity o zakládání, neboť na počátku r. 1575 musela odejít zakládat do Beas a později do Sevilly a odtud na dálku zakládat klášter v Caravace, zakládání v Andalusii ji tak zaměstnalo na celý rok, až do května 1576.
c) Třetí etapa: Toledo 1576
Sotva to bylo možné utekla z Andalusie, se kterou se nedokázala vyrovnat, a vrátila se do Kastilie, po které toužila jako po „zemi zaslíbené“. (4) 11. června dorazila do Malagónu, kde vylíčila svoji cestu, kterou vykonala ve společnosti svých bratrů a kde najdeme i příhodu o drzé ještěrce. (5) 23. června dorazila do Toleda. A zde, pár dní nato, měl její obdivovaný otec Gracián šťastný nápad poručit Terezii, aby pokračovala v započaté knize o zakládání: „přikázal mi, abych ji dokončila“, „abych ji postupně, jak to pro mne bude možné, dokončila“ (Z 27,22). „Je mi to velmi nepříjemné,“ píše Terezie 24. července svému bratru Lorenzovi, „protože chvilky, které mi zbývají po psaní dopisů, bych radši trávila sama a odpočívala.“ (6) Přesto se však pustila do díla, jak je zřejmé z téhož listu, ve kterém zmiňuje, že nechala vytáhnout ze své truhličky „listy o zakládání klášterů“ a poslat je do Toleda, spolu „s listem, na kterém jsou nějaké věci ohledně zakládání v Albě, ty mě vaše milosti pošlete s nimi, protože otec vizitátor mi přikázal, abych dokončila Zakládání a tyto listy potřebuji, abych přehlédla, co jsem už řekla a jak to bylo s Albou“. (7)
Přesto uplynulo ještě několik měsíců než se dostala k psaní. 5. října ohlašuje Graciánovi: „Teď začnu psát ta Zakládání“. (8) Ale na konci měsíce mu sděluje s velkým uspokojením: „Zakládání už budou skoro hotová. Věřím, že by vás určitě těšilo je číst, protože je to zajímavé počtení.“ (9) A 14. listopadu, v předvečer sv. Evžena, zakončila 27. kapitolu. S rychlostí jí vlastní zhruba během jednoho měsíce sepsala kroniku zakládání v Albě de Tormes (20. kap.), v Segovii (21. kap.), v Beas (22. kap.), v Seville (23.-26. kap.) a v Caravace (27. kap.). Celkem 8 nových kapitol na dalších 35 listech (fol. 65v-99r).
Nyní, když už mohla považovat knihu za uzavřenou, se na její reformu sesypaly samé nepříjemnosti (příjezd generálního vizitátora Jerónima Tostado, „který nás přišel zničit“, (10) příchod nepřátelsky naladěného nuncia, Filipa Segy, „kterého se zdálo, že Bůh poslal proto, aby nás pocvičil v utrpení“, (11) k tomu pronásledování nejdůležitějších postav mužské reformy Karmelu, otce Graciána, otce Antonia a především Jana od Kříže), takže byla přesvědčená, že dějiny zakládání klášterů jsou už definitivně uzavřené (srov. Z 28, 1.7). V polovině r. 1579 pak mezi pár bílých papírů vložila rukopis samostatného listu na půlce folia se Čtyřmi radami bosým karmelitánům, které obržela v poustevně u sv. Josefa v Avile a připojila je jako dodatečný závěr knihy. (12)
d) Čtvrtá etapa: 1580-1582
Avšak mazanost právě dorazivšího otce Nicoláse Dorii, který zůstal ve při nepovšimnut (srov. 30,5-7) a rozhodující podpora ze strany krále Filipa II., který v této záležitosti projevil nevšední soupeřivost vůči Římu, pozměnily chod událostí, což matce Terezii umožnilo během dvou let horečné aktivity založit další čtyři kláštery, které zabraly další čtyři kapitoly její knihy: založení kláštera ve Villanueva de la Jara, k němuž došlo díky naléhání bratří a kvůli pověsti oné mimořádné ženy, jíž byla Catalina de Cardona (28. kap.); založení kláštera v Palencii, k němuž přispěli lidé „z lepších vrstev“ (29. kap.), založení kláštera v Sorii, které mělo nejsnadnější ze všech zakládání, a to díky výjimečné štědrosti jeho donátorky, doni Beatriz de Beaumont (30. kap.) a založení kláštera v Burgosu, které bylo poslední a nejtěžší ze všech, kvůli tamějšímu arcibiskupovi lpícímu na malichernostech, který (svými požadavky) Terezii velice potrápil (31. kap.). Tyto čtyři nejdelší a nejzdařilejší kapitoly celé knihy, byly napsány zcela jistě in situ, v průběhu popisovaných událostí, jak tušíme z neobvyklého množství detailů, živosti líčení a určité dynamičnosti, kterou text vyzařuje, krom toho, že přímo v něm nacházíme konkrétní určení místa a času psaní. (13) Text je rozložen na 31 nových listech (fol. 101r-131v).
Sotva skončilo obtížné zakládání burgoského kláštera, 26. července 1582, matka Terezie se vydala zpátky do sv. Josefa v Avile, kde byla „téměr všemi hlasy“ zvolena převorkou (tj. ne všemi, navíc „z donucení, kvůli hladu“, čímž poukazuje s jemnou ironií na pramalou štědrost obyvatel Avily vůči jejímu klášteru). (14) Měla tu v úmyslu setrvat alespoň do konce září, aby se účastnila slibů své neteře Terezky. (15) Avšak na zpáteční cestě z Burgosu do Avily se v Medině del Campo setkala s otcem Antonínem od Ježíše (Heredia), který zastupoval jako provinční vikář nepřítomného otce Graciána, ten změnil její plány a nařídil jí, aby odjela do Alby de Tormes a byla nápomocna zdárnému porodu tamější mladé vévodkyně. A tam, v Albě de Tormes, dne 4. října 1582 v devět hodin, večer Terezie zemřela.
V Albě také zůstal její rukopis, ke kterému ještě zatím přidala pár nových stran (fol. 132v-133r), kde naráží na změny ve spravování kláštera sv. Josefa v Avile. Někteří vydavatelé těchto pár stránek považovali za doslov a tak ho i nadepsali, ale podle různých příznaků jako je ponechané volné místo v rukopise, typický začátek kapitoly atp. se zdá, že mělo jít o novou či zvláštní kapitolu. Musela je sepsat o přestávkách při své poslední cestě (v Palencii, Valladolidu, Medině), na místech, odkud odeslala své poslední listy, a zřejmě v době, kdy si uvědomila, že už nebude moci napsat příběh o zakládání v Madridu, který doufala, že bude jejím posledním založeným klášterem. (16)