Duchovní význam „Knihy o zakládáních“
„Vizte v tom, mé dcery, ruku Boží“
Salvador Ros García OCD
Mezi ostatními velkými spisy sv. Terezie, Kniha o zakládáních je příběhem o velkém entuziasmu (en-thu-siasmós, pohyb v Bohu), kronikou jedné reformy, která chce být dvojčetem a alternativou reformě M. Luthera. Tuto knihu napsala žena (nesmíme zapomínat, že přitom šlo o značně antifeministickou dobu, s vysokou mírou negramotnosti), která v rekordně krátkém čase založila šestnáct klášterů mnišek a právě tolik klášterů bratří. Sepisovala ji ve volných chvílích během posledních deseti let svého života, jako chvalozpěv na Boží sílu, v tónech výpravného eposu: „toto má být sepsáno, aby byl náš Pán chválen“ (Z, prol. 3), „řeknu teď něco k jeho cti a slávě, a také, abyste se zaradovaly z toho, jak došlo k založením těchto jeho domů” (Z 27, 15), neboť „když se budete na věc dívat pozorně, zjistíte, že tyto domy nejsou ze své větší části založeny lidmi, nýbrž mocnou rukou Boží“… Vizte, vizte v tom, mé dcery, ruku Boží. … Ať se na to chcete dívat jakýmkoli způsobem, pokaždé shledáte, že je to jeho dílo“ (Z 27, 11-12; 28, 1; 29, 24).
Zde vidíme jeden z významů tohoto díla: je to spis z doby autorčiny zralosti a velmi vytíženého období posledních deseti let jejího života, stává se svědectvím a dokladem jejích aktivit (tj. chvil, kdy byla natolik zaneprázděná a v takové situaci, že nemohla svůj text dostatečně upravit) (1). Krom toho jde o pramen prvořadé důležitosti pro poznání různých stránek života Španělska v druhé polovině 16. století očima ženy, která se cítí pevně zasazena do společnosti své doby, vůči níž se však dokáže i rázně vymezit. (2)