Modlitba usebranosti
1. Použitá terminologie.
Především je třeba říci, že se jedná o modlitbu osvětného období cesty. Toto období nabízí obrovský výběr způsobů a druhů modlitby. Začíná od modlitby prostého usebrání, od činné kontemplace, kdy Bohem udělené světlo podpírá snahu, kterou vkládá člověk, a uvádí v modlitbu pasivní usebranosti a v modlitbu klidu.
2. Za normálního průběhu vývoje se začíná v modlitbě něco zjednodušovat.
Když srovnáváme modlitbu tohoto období se zaléváním zahrady, je třeba zdůraznit, že zahradník, jenž dosáhl již určitého zisku, začíná docházet k jistému zjednodušení, které mu usnadňuje zavlažování pole. Může nasadit kolo s čerpadly, ručně tím kolem točit a voda se přímo vlévá do kanálů. Může do kola zapřáhnout oslíka, či dokonce nasadit motor. Poněvadž má víc času a možností, zavádí stále větší zjednodušení. Sám kontroluje zařízení, ověřuje kanály a sbírá stále více plodů. S životem modlitby je to podobné.
3. Modlitba usebranosti.
Nejprve přichází činná usebranost, která spočívá ve zjednodušeném, intuitivním rozjímání. Rozjímáním totiž člověk vstoupil do velmi snadného soustředění na Boha, na jedno téma, získal návyk modlit se. Polský karmelitán ze 17. století uvádí následující příklad: někdo dorazil do Varšavy, ale na noc se zastavil v Praze (v jednom z varšavských předměstí – pozn. překl.). Známý ho doprovodil na břeh Visly a ukázal mu město na svahu k Visle. Označil hlavní budovy, kostely. Nádherný pohled při západu slunce. Tomu, kdo se dívá poprvé, se zdá, že poznal Varšavu. Podobně se tomu, kdo zakusil modlitbu začátečníků, zdá, že už vstoupil do plnosti modlitby. Vracíme-li se k příkladu, dodejme, že když „známý“ seznamuje s Varšavou, dodává o městě řadu podrobností, jež nejsou z předměstí vidět, a pak mu předkládá velmi podrobného průvodce po Varšavě. Tak se jeho vědění zjednodušuje a prohlubuje. Podobně modlící se člověk získává rozjímáním plnější vědění o Bohu, o sobě… Na druhý den navštěvuje Varšavu a seznamuje se s ní do všech podrobností. Ty se však jen částečně kryjí s jeho dosavadním věděním. Nyní má přehled. Když večer opět stane na břehu Visly z pražské strany a pohlédne na město, každá budova, kostel, jež spatří, se naplňuje detaily. V jednu chvíli má celý obraz Varšavy a současně všechny podrobnosti, které viděl a obdivoval. V oblasti modlitby se děje něco podobného: rozjímání jednotlivostí uvádí do modlitební zkušenosti. Ten, kdo se modlí, získává jakýsi vnitřní vhled, zjednodušený pohled na pravdu, kterou má před očima. Tak vchází v modlitbu činné usebranosti, v nabytou kontemplaci.
Při této modlitbě je méně rozjímání, ale více nazírání, slyšení, společenství, a dokonce již do velké míry vědomí vyplývající ze zkušenosti „jak je Bůh dobrý“. Vystoupíme-li mimo rámec příkladu, je třeba říci, že v modlitbě činného usebrání člověk sám poznával. Plody usebranosti byly důsledkem jeho intenzivní spolupráce s milostí modlitby. Nyní, při modlitbě pasivní usebranosti, ho Bůh osvěcuje a rozšiřuje jeho poznání. V modlitbě klidu Bůh uděluje počáteční milosti vlité kontemplace a v jednu chvíli mu dává nazírat pravdu, lásku. Není to ještě stav vlité modlitby. Nicméně Bůh postupně bere iniciativu do svých rukou. Člověk tedy zakouší Boží blízkost, s lehkostí přebývá v Boží přítomnosti.