Duch řehole
40. Již ve své Knize o zakládání, v části psané v letech 1575 – 1576, světice upozorňuje své převorky na nutnost jemné pedagogiky, aby sestry „pochopily dokonalost i ducha naší řehole“ (Z 18,8).
41. Po ni samotnou řehole je řeholí Panny, řeholí, která nás pojí s počátky Karmelu, s duchem oněch prvních světců – těch, se kterými se setkáváme v Bibli – jimiž se necháváme inspirovat a duchem našich svatých otců z hory Karmel, kterým byla dána řehole a oni podle ní žili. Pro Terezii je řehole pramenem: obsahuje podstatu našeho ducha; spojuje různé typy svatosti, které ztělesňují karmelitánské charisma. (29)
42. Mezi různými poučeními, jak žít řeholní život, světice v řeholi zdůrazňuje chudobu. Avšak vyzdvihuje také jejího kontemplativního ducha: pozvání k neustálé modlitbě, k naslouchání Božímu slovu v tichu a samotě.
43. Kromě různých detailů a zvláštních nařízení bere světice řeholi v její celistvosti: (30) jako pozvání žít v následování Ježíše Krista, jako poustevnickou inspiraci jako jádro kontemplativního života; její inspiraci sv. Pavlem, její ohodnocení práce a její teologální a asketické ctnosti. Nic není výmluvnější než slova samotné světice: „Kéž se Jeho Majestátu zalíbí, aby nám hojně udělil svou milost … a kéž nás všechny chrání a prokazuje nám svou přízeň, aby se jen pro naši slabost nezmařil tak dobrý počátek, když už se mu zalíbilo, aby toto dílo začal s tak ubohými ženami, jako jsme my. Jeho jménem vás prosím, mé sestry a dcery, abyste o to stále prosily našeho Pána a aby také každá z těch, co ještě v budoucnu přijdou, to brala tak, jako by až s ní měla začít tato prvotní řehole Řádu Panny, naší Paní, a aby tak v ničem nepřistoupila na nějaké uvolnění“ (Z 27,11).