Text řehole v lidovém jazyce

44. Kromě toho, co jsme si doposud řekli zůstává ještě jedna otázka: jaký byl text řehole, kterou světice četla během svých prvních let na Karmelu: 1535 – 1562? Četla ji v rukopisech nebo v nějaké tištěné formě? Četbu textu v latině, který byl k dispozici v mužské větvi řádu, můžeme bezpochyby vyloučit z důvodu její malé znalosti jazyka.

45. Bohužel na tyto otázky neexistuje snadná odpověď. Nemáme žádné hodnověrné studie týkající se kastilských verzí řehole před r. 1562. Známe sice některé rukopisy dřívějšího data, ale neexistuje zmínka o verzích vytisknutých v kastilštině. Tento obtížný stav nejen podmiňoval, ale také ztěžoval osobní četbu řehole v početných komunitách, jako byla ta v klášteře Vtělení.

46. Můžeme se alespoň trochu přiblížit „komunitní“ situaci tohoto avilského kláštera. Již jsme uvedli, že takzvané „Stanovy u Vtělení“ neobsahovaly řeholi. Avšak nedávno byl objeven jeden cenný rukopis z konce 15. století, který pravděpodobně patřil klášteru, a který obsahuje bohatou dokumentaci týkající se řehole i její verze v kastilštině. Jestliže skutečně patřil klášteru Vtělení v Tereziině době, může být zdrojem informací o letech, v nichž budoucí reformátorka četla řeholi. Podívejme se v čem spočívá tento zdroj údajů. (31)

47. Tento rukopis nejen že obsahuje staré karmelitánské texty, ale také je uvádí dvojjazyčně: nejdříve v latině a pak v kastilštině. Mezi těmito texty jsou naštěstí také tři verze řehole: dvakrát text, který jsme nazvali Inocencův (a který světice nazývá „první řehole“), a jednou ten, který jsme nazvali Albertův, tj. originál daný sv. Albertem poustevníkům na Karmelu na počátku 13. století. Pisatel se drží zásady přepsat nejprve latinský originál a pak odpovídající verzi v kastilštině. (32)

48. Kromě toho jeden ze článků rukopisu zevrubně vysvětluje rozdíly existující mezi těmito dvěmi texty řehole a důvody, které vedly k zavedení změn v Inocencově redakci. (33)

49. Jediná chyba mezi tolika zásluhami spočívá v kvalitě kastilského textu řehole: je nejen nedostatečný, ale přímo katastrofální. Plný chyb a závažných zkreslení, a to až do té míry, že se zdá nepravděpodobné, že by tyto texty byly v komunitách čteny nebo používány formátorkou nebo novicmistrovou (včetně těch, které neuměly latinsky), aniž by je opravily. Žádná z těchto kastilských verzí nebyla vhodná k veřejnému předčítání. A pro osobní četbu byla každá z těchto tří verzí velmi špatným zdrojem informací. (34)

50. Již jsme mluvili o tom, že Terezie se začala zajímat o řeholi během svého pobytu v klášteře Vtělení (1560-1562). Ale vyloučili jsme hypotézu, že by se v té době setkala s tímto cenným kodexem a jeho verzemi řehole. Nezdá se, že by měla tento text u sebe nebo jej použila v klášteře sv. Josefa, kde, jak víme, řehole byla od počátku normou života.
Latinský text malé skupince začínajících řeholnic nebyl k ničemu. Z tohoto důvodu si světice obstarala text v kastilštině: a ten, který získala byl zcela odlišný od oněch tří verzí dvoujazyčného kodexu. Zdá se, že překlad, který používala nebyl příliš dobrý, ale za to byl psán zřetelnou kastilštinou. Byl to pravděpodobně stejný překlad nebo spíše lepší než ten, který v té samé době používala Marie od Ježíše na Karmelu Obrazu v Alcalá: verze řehole, která bude doprovázet první tereziánské Stanovy až do zásahu P. Graciána. (35)

51. Teprve až na sklonku svého života najde Terezie definitivní verzi řehole, která bude používána na tereziánském Karmelu. Tento text bude doprovázet oficiální vydání jejích Stanov schválených kapitulou v Alcalá r. 1581. Z Graciánova pera pochází pravděpodobně také tento poslední překlad řehole.
Po skončení kapituly v Alcalá Terezie naléhá na Graciána, provinciála, aby dal co nejdříve vytisknout nové Stanovy sester a Gracián si pospíší, aby jí vyhověl. V tom samém roce 1581, vychází v Salamance kapesní vydání, které obsahuje: „prvotní řeholi Alberta, Patriarchy Jeruzalémského, upravenou, pozměněnou a potvrzenou naším svatým otcem, Inocencem IV., papežem“. (36) Kniha nese název: „Prvotní řehole a Stanovy bosých mnišek řádu blahoslavené Panny Marie z hory Karmel“. (37) Gracián měl velmi dobrý nápad nechat vytisknout pod titul vzácný dřevoryt představující Nanebevzetí Panny Marie s korunou královny a paní.

52. Gracián vložil jako úvod, ještě před řeholi, věnování: „Bohabojné matce Terezii od Ježíše, zakladatelce klášterů bosých karmelitek“. A v něm píše:
„Hlavní a nejdůležitější radou, kterou matka Terezie dává svým mniškám, jak jsem vždy slýchával, je, ať mají stále v rukou Boží zákon, řeholi a Stanovy řádu, ať je čtou každý den, ať jim nechybí rozum pro pochopení a paměť pro jejich meditaci, ať je mají stále v srdci a ať je dokonale dodržují a jsou poslušné jejich příkazů. Neexistuje jasnější, přímější a jistější cesta dokonalosti než dodržování Božího zákona, poslušnost řeholi a Stanovám a příkazům nadřízených. Proto se mi zdá dobré dát je vytisknout, aby všechny mohly mít tuto malou knížečku vždy při ruce a aby ji mohly nosit s sebou…
Řehole, která je na začátku, je řehole Alberta Jeruzalémského, sepsaná nejdříve Basilem Velikým, motivována zvyky mnichů žijících v Jermu“.
Tímto způsobem byla matka Terezie spolu s Graciánem autorkou prvního kastilského vydání Karmelitánské řehole. (38) V budoucnosti měla mít každá bosá karmelitka pro svou osobní potřebu jeden výtisk řehole, čitelný a srozumitelný: malé osobní bohatství, které má „mít stále v rukou“, jak Gracián slyšel z úst svaté zakladatelky.

Zpět na úvod

Poznámky pod čarou:

(1) Srov. Kniha života 35,1-2.
(2) Sestra, která skládala sliby opakovala tuto formuli v latině třikrát před vizitátorem nebo provinciálem a převorkou kláštera. Originální text v: Nicolas Gonzalez y Gonzalez: El monasterio del la Encarnacion de Avila (Avila 1976), díl I., str. 129. Při skládání profese se výslovně sliboval pouze jeden slib. Tak to požadovala řehole ve své původní redakci sv. Alberta. Tak se také po mnoho let skládaly profese v řádu (srov. Analecta O.Carm. 15, 1950, 229). V roce 1564 (?) kdy skládal svou profesi sv. Jan od Kříže obsahovala formule tři sliby (srov. Biblioteca Mistica Carmelitana, 14, 365).
(3) Srov. Nicolas Gonzales, cit. dílo v pozn. 2, díl II., str. 76. Text platných Stanov kláštera Vtělení z doby světice neznáme, ale existují odkazy na ně. K dispozici máme text platných Stanov v kastilštině z jiných španělských karmelitánských klášterů mnišek a budeme se mu věnovat později.
(4) Že řehole „quater in anno debet exponi fratribus“ (má být čtyřikrát v roce vysvětlována) předepisovaly již Stanovy z r. 1281. Srov. Analecta O.Carm., 15,1950, str. 231. O sto let později (1662) bude vydán text řehole v kastilštině jako úvod ke Stanovám kláštera Vtělení. V tomto vydání se znovu objeví text Stanov z roku 1595, tedy již po smrti světice, a verze řehole z r. 1581. Ani v takzvaných „Stanovách od Vtělení“ (existující kodex nacházející se u bosých karmelitek v Seville), ani ve spisu Osuny není přepsán text řehole.
(5) Je to chvíle, kdy se světice poprvé setkala s generálním představeným P. Giovanni Battistou Rossi.
(6) Mějme na mysli, že tyto úvahy týkající se „vší dokonalosti“ (C 1,2) se vztahují ke slibu „usilovat o dokonalejší“ učiněnému v té době a pozměněnému o několik let později (2. 3. 1565): srov. BMC, díl II., str. 128-129).
(7) Srov. Kniha života, 35,2: „s tolikerou četbou Stanov“. Text římského breve ze 7. 2. 1562 v: Tomas de la Cruz – Simeon de la S.F. La reforma Teresiana (Řím 1962), str. 139-145, text „žádosti“ tamtéž, str. 145-146.
(8) S touto citlivostí světice na otázky chudoby šly ruku v ruce zkušenosti z komunitního života ve Vtělení, kláštera bohatého na důchody a především její vnitřní zkušenost: „Touhu po chudobě, byť i tu s nedokonalostí. Zdá se mi ovšem, že i kdybych měla mnoho pokladů, neponechala bych si žádnou zvláštní rentu, ani peníze pro sebe samotnou, ani mi na tom nezáleží. Chtěla bych mít jen nezbytné“ (R 1,9 – Koh R 1,6). A níže, v té samé době: „Co se týče chudoby, připadá mi, že mi Bůh prokázal mnohou milost, protože bych nejraději neměla ani to, co je nezbytné“ (R 2,3). Z této doby je také datován dopis sv. Petra z Alcantary (14. 4. 1562), který ve světici zanechal hluboké stopy. (srov. BMC, díl II., str. 127-128).
(9) Jedná se o titul Cesty dokonalosti (kodex z Valladolidu). – Text papežských dokumentů (1562 a 1565) se nachází v La riforma Teresiana (srov. pozn. 7), str. 150-151 a 181-186.
(10) K jejímu návratu do kláštera Vtělení dojde o několik měsíců později (říjen 1571). Když píše tento text (13. července) již přijala příkaz vizitátora „vrátit se do kláštera Vtělení“ (srov. R 20).
(11) Viz tento text v BMC, díl II., str. 214-215, následují podpisy čtyř svědků a potvrzení apoštolského komisaře. Ten samý den se zřekla velmi podobnou formulí také Ines od Ježíše… Srov. studie na toto téma v časopise „Monte Carmelo“ (Burgos), 99 (1991) str. 85-98. Znění profesních formulí prvních novicek kláštera sv. Josefa je v Monumenta Historica Carmeli Teresiani, I., (Řím 1973), str. 33-34. Rozhodnutí P. Fernandeze je ve zprávě Marie od Ježíše v Knize rekreací, Recr. 8a.
(12) Stanovy španělských karmelitek začínaly takto: „I když mnišské instituty kteréhokoli schváleného řádu, vedeného bratry, jakmile je řeholnice uvedeného řádu budou moci formálně zachovávat, …se spravedlivým a řeholním úmyslem stanovujeme a přikazujeme, aby Stanovy řečených sester svatého a schváleného řádu blahoslavené Panny Marie z hory Karmel byly vzaty ze Stanov bratří řečeného řádu a použity řečenými sestrami…“ (BMC, díl 9, str. 481). Stejný text se nachází v rukopise Osuny: „Carmelus“ 38 (1991) str. 162. – stejným úvodem začínají francouzské Stanovy z Vannes: srov. V. Wilderink, Les Constitutions des premieres carmélites en France (Řím 1966), str. 195.
(13) Text řehole, který používala komunita kláštera Obrazu (Alcalá) je dřívější než text Stanov světice (!), které pak Marie od Ježíše přijala. Byl publikován Vincentem de la Fuente („Escritos de Santa Teresa, díl I. (Madrid 1877), str. 269-272). Dřívější v: „Regla y Constituciones de las Carmelitas Descalzas de la Purisima Concepción, que llaman de la Imagen, de la Villa de Alcalá de Enares…“ En Alcalá, 1672, str. 3-29).
(14) Vydání tohoto textu řehole je možné vidět v: La riforma Teresiana“ (pozn. 7), str. 110 nn. Rozdíly této improvizované verze viz str. 93-96 tamtéž. I přes existující rozdíly mezi touto verzí a verzí použitou Marií od Ježíše (Alcalá), vycházejí obě ze stejného kastilského kořene.
(15) Stačí si uvědomit dvě novinky Tereziiných Stanov, jak těch prvních, tak i těch přepracovaných z r. 1581: zavedení rekreací do komunitního života; a zavedení mlčení po kompletáři.
(16) Ne v r. 1248, ale v r. 1247.
(17) Texty P. Rossiho je možné vidět v: Regesta Ioannis Baptistae Rubei (Řím 1936), str. 36, 132-133, 139, 142, 146. Srov. BMC, díl 5, str. 341 a 355.- Někdo ospravedlňuje název „prvotní řehole“ připisovaný Inocencovu textu tím, že Albertův text byla jednoduše „formula vitae“ a tedy neměla ještě status „řehole“.
(18) Apoštolský list „Quae honorem Conditoris“ říká: „…nos vestris piis desideriis annuestes, declarationem et correctionem ac mitigationem huiusmodi auctoritate apostolica confirmamus…“ (srov. M.H. Laurent, La lettera „Quae honorem Conditoris“, v „Ephemerides Carmeliticae“ 2 (1948), str. 11.
(19) Kastilský překladatel se tedy v kastilském textu odvolává na papežský text uvedený v předchozí poznámce: „… My, tedy odpovídáme na vaše zbožná přání a s apoštolskou autoritou potvrzujeme zmíněné prohlášení“. A dále pak: „ty (úpravy), které následují jsou bez takového zmírnění(!)“. Vsuvka je v naprostém protikladu k papežskému dokumentu. (srov. La Reforma Teresiana (Řím 1962), str. 110-111). Stejné chyby, vyjma některých lehkých variant, měla také verze řehole, kterou používaly karmelitky kláštera Obrazu (srov. V. de la Fuente, Escritos de Santa Teresa, díl. I. (Madrid 1877), str. 269. Tyto chyby jsou zachované ve verzi vydané komunitou kláštera Obrazu sto let po jejím založení (Alcalá 1678), str. 6-9). Ani tereziánská reforma nedokázala zcela odstranit tyto chyby v překladu v oficiálním vydání řehole P. Graciánem v r. 1581 (str. 2-3).
(20) Viz Kniha života, 32-36.
(21) Srov. Cesta dokonalosti (redakce 1a) 20,1; Kniha o zakládání 4,5 a 7,8; Stanovy 8; Cesta dokonalosti 13,6; Kniha života 36,26.29.
(22) Určitou stopu Albertovy řehole lze zahlédnout v prvních Stanovách, které světice sepsala. V čl. 10 čteme o vsuvce, která nepřešla do redakce Inocence. „Nullus fratrum dicat sibi aliquid esse proprium, sed sint vobis omnia communia, et ex iis quae Dominus vobis dederit, distribuantur unicuique per manum prioris…“ V Tereziiných Stanovách je tato vsuvka uvedena v čl. 26: „Hodinu jídel nemůžeme určit; to závisí na tom, co nám Pán pošle. Bude-li z čeho…“
(23) Text žádosti a breve je možné vidět v „La Reforma Teresiana“ (dvoujazyčné vydání v latině a kastilštině), str. 139 nn. – Kritické vydání obou v Monumenta Historica Carmeli Teresiani , díl. I., (Řím 1973), str. 4 nn.
(24) Tyto texty je možné vidět v citovaných dílech (pozn. 23), str. 150-186 a 22-48.
(25) Srov. pozn. 3.
(26) Viz Introduzione k vydání Camino de Perfeción (Řím, Poligotta Vaticana, 1965), str. 37-42.
(27) Srov. BMC, díl 5, str. 377.
(28) Relace 9, napsána pravděpodobně 9. února 1570.
(29) Srov. Cesta dokonalosti 11,3; 13,5; Vnitřní hrad 5H1,2; Kniha o zakládání 14,4-5; Stanovy 32.
(30) V Tereziiných spisech jsou odvolávky na řeholi většinou všeobecné, avšak četné. Žádné jiné dílo, kromě Bible, není tak často citováno. Viz Konkordance (Burgos 1965), v nichž je asi 55 odkazů na řeholi.
(31) Rukopis nazvaný „Avilský kodex“ se v současnosti nachází v generálním archivu O.Carm v Římě (sign.II.C.O.II.35). Nalezl jej v karmelitánském konventu Jerez de la Frontera Otger Steggink. Grazián od sv. Terezie jej popisuje v „Ephemerides Carmeliticae“ 9 (1958) str. 442-452.
(32) První opis Inocencova textu se nachází v „Tractatus de Origine“ od Pedro Riera (f. 105-106); druhý v „De Institutione et peculiaribus … gestis religiosorum carmelitarum“ od F. Ribota (ff. 253-254). Albertův text je ve spisu Ribota (ff. 239-240).
(33) Toto vysvětlení se nachází v 8. knize „De Institutione“, 6. kapitola to shrnuje takto: „protože v těchto klauzulích byla řečená řehole prohlášena autoritou Svatého Stolce prostřednictvím Viléma, biskupa z Antaradu za opravenou a zmírněnou“ (f. 235).
(34) Rukopis obsahuje některé nevýznamné opravy provedené druhou osobou. Nenacházíme v nich však žádnou známku o zásahu světice do textu. Viz studie Tomase Alvareze, Santa Teresa y la Regla del Carmelo. Textos de la Regla anteriores a la Santa. V „Monte Carmelo“ (Burgos) 93 (1985) str. 239-294.
(35) Srovnávací studie obou verzí – světice a kláštera Obrazu se nachází v „La Reforma Teresiana“, str. 93-96. Je zde také opis obou textů: str. 110-120.
(36) To je název řehole: tamtéž, str. 1.
(37) Existuje moderní vydání této knížečky: Tomas Alvarez (Burgos 1978) a druhé vydání: Burgos 1985.
(38) Toto je, alespoň dosud, první vydání řehole v kastilštině tiskem. – P. Gracián v té samé době vydal další knihu nazvanou: „Regla primitiva y Constituciones de la Provincia de los frailes descalzos de la Orden de nuestra Seňora la Virgen Maria del monte Carmelo“ (vydaná v Salamance r. 1581 podle data tisku, nebo v r. 1582 podle úvodní stránky díla). Avšak nehledě na to, co je slíbeno v názvu, kniha neobsahuje text řehole.