Rozjímat dnem i nocí o Zákoně Páně

Lectio divina bosých karmelitek

SECRETARIATUS GENERALIS PRO MONIALIBUS O.C.D. – ROMAE

Teologicko-spirituální projekt reflexe pro bosé karmelitky

Pracovní materiál generální kurie OCD
Řím 2002

Úvod

Latinský pojem lectio divina znamená totéž co rozjímavá četba Písma. Četba Písma má živit modlitbu a uvádět čtenáře do tajemství, které je skryté v biblickém textu.
Lectio divina je něco jiného než vědecká exegeze, než studium a kritický výklad Písma, neboť pod vlivem Ducha svatého spočívá na dialogu víry mezi čtenářem a Bohem.
Druhý Vatikánský koncil nás znovu upozornil na ústřední roli Božího Slova, což následně vedlo ke znovuobjevení lectio divina. Její metoda přijala rozličné formy podle pastorační nutnosti a potřeb křesťanských skupin.
Pro naši duchovně teologickou reflexi jsme jako výchozí bod zvolili lectio divina proto, že v tomto pojmu je obsaženo jak naslouchání Slovu, tak také ustavičná modlitba, které nám Řehole, zkušenost a učení otců našeho řádu kladou na srdce jako nejdůležitější prvky našeho charismatu v církvi: Dnem i nocí rozjímat o Zákoně Páně a bdít na modlitbách, tím že často přebýváme o samotě s tím, od něhož víme, že nás miluje (Terezie z Avily, Život 8,5).
Tímto duchovně teologickým zamyšlením, vycházejícím z naší zkušenosti, si jako karmelitky chceme uvědomit nutnost vrátit Božímu Slovu, jakožto vlastnímu srdci a pravému prameni našeho života a poslání v církvi, jeho místo. Pro náš život důvěrnosti a společenství s Pánem neexistuje solidnější, důkladnější potrava než jeho Slovo, rozjímané v modlitbě. Právě Druhý Vatikánský konci připomíná všem křesťanům, že četbu Písma svatého musí doprovázet modlitba, aby se četba stala rozhovorem mezi Bohem a člověkem; neboť jeho oslovujeme, když se modlíme; jemu nasloucháme, když čteme Boží příkazy. (Dei Verbum 25)
Naše duchovně teologická reflexe nad uvedeným tématem vychází z naší osobní a komunitní zkušenosti. Nejde o to, abychom pěstovali spekulativní teologii, nýbrž abychom vzájemně sdíleli své zkušenosti a rozvíjeli narrativní teologii, na níž by se mohli podílet sestry i bratři po celém světě. Tak při vší rozdílnosti ve stylu a formách, v jakých se dnes v ženském tereziánském Karmelu praktikuje rozjímavá četba Písma, zazáří jednota v mnohosti.
Abychom mohli svoji zkušenost pojmout do slov a jasně vyjádřit, musíme přemýšlet o nauce Písma a teologie a nahlédnout do církevních dějin obecně a do karmelské tradice zvlášť. Z toho vyplynou závěry pro praxi, které nám budou pomocí a mohou nás obohatit ve společensko-kulturním a církevním prostředí, v němž jsme doma.
Z tohoto důvodu chceme začít svoji osobní a komunitní reflexi z pěti perspektiv: biblické, teologické, dějinné, karmelitánské a praktické.
Vedení Řádu nabízí tuto orientační pomoc oblastem, v nichž sestry nemají možnost samy vypracovat takovéto instrukce k duchovně teologické reflexi. Nikdo proto není povinen použít ji, a už vůbec ne, držet se jí doslovně.
Prosíme Pána, aby tomuto projektu požehnal. On nám, bratřím a sestrám, vnukl myšlenku, abychom si vzájemně pomáhali, naslouchali jeho Slovu z našeho tereziánsko-karmelského sebepojetí a uváděli je ve skutek. Jako karmelitky teď začneme tím, že jazykem, vlastním nám coby kontemplativním ženám, vyjádříme a sdělíme svoji zkušenost Boha. Svatý Otec nás k tomu zve, když píše: „Také v teologických, kulturních i duchovních otázkách může mnoho přispět ženský způsob vnímání, a to nejen v oblasti, která se přímo dotýká zasvěceného života žen, ale i v chápání víry ve všech jejích podobách“ (Vita consecrata 58).

Biblická perspektiva Lectio divina
Teologická perspektiva Lectio divina
Historická perspektiva Lectio divina
Karmelitánská perspektiva Lectio divina
Praktická perspektiva Lectio divina

Zpět