Historická perspektiva Lectio divina

Příběh dvou emauzských učedníků, jak ho vypravuje Lukášovo evangelium (Lk 24,13-35), obsahuje všechno to, co se později v církvi nazývá lectio divina: Ježíš učí emauzské učedníky spojovat život se slovem Písma a projevit ovoce světla, přijatého v rozhovoru s ním, v konkrétní a činné lásce a ve zvěstování radostné zvěsti.
Pojem lectio divina se objevuje již v r. 238, ovšem v řečtině, a sice v Origenově listu jeho žáku Gregorovi, který se připravoval na hlásání evangelia. Origenes mu dává rady, jakým způsobem by se měl věnovat studiu Písem: „Věnuj se lectio Písma svatého a vytrvej přitom… Usiluj o lectio s úmyslem věřit v Boha a líbit se mu… Když se takto věnuješ lectio, hledej poctivě a s neochvějnou důvěrou v Boha smysl svatých Písem, který je hojně obsažen.“
V této době lidé ještě určitě nedisponovali metodologií, jak lectio divina konat; to je teprve výsledkem pozdějšího vývoje. Asketi a cenobiti 2.-4. století přikládali čtení Písma nejvyšší význam. Kassián (+435) nám předává tuto radu opata Nestora: „Snaž se horlivě, ba ustavičně oddávat lectio divina a vytrvej v ní, až tato stálá meditace pronikne tvoji duši a přetvoří ji ke svému obrazu“ (Collationes XIV,1O). Postupně se praxe lectio divina stala v řeholním životě zvyklostí.
Řehoř Veliký rozvinul duchovní exegezi Písma, která spočívá v tzv. vnitřním „přežvykování“ slova. Benedikt použil tentýž výraz ve své Řeholi (48,1), když naráží na hlavní zaměstnání mnichů duchovní četbou, a vyzívá je, aby se věnovali četbě a studiu Písma.
Ve 12. století vypracoval Guido II., převor „Velké Kartouzy“, pro praxi lectio divina metodické zobrazení. Představuje ji jako žebřík k nebesům se čtyřmi příčkami: četba, meditace, modlitba a kontemplace. Od 16. století postupuje své místo racionálním a spekulativním systémům a vytrácí se do spirituality vnitřního života, spočívající ve cvičeních zbožnosti. Její místo teď zaujímá rozjímavá modlitba, do niž jsou lidé uváděni různými způsoby.
II. vatikánský koncil dal Slovu znovu centrální význam a v konstituci Dei Verbum požaduje, aby „přístup k Písmu svatému byl dokořán otevřen všem věřícím v Krista.“ Nabádá všechny věřící, aby si „častou četbou Písma osvojili vše převyšující poznání Ježíše Krista (srov. Fil 3,8), neboť neznalost Písma je neznalost Krista“ (Dei Verbum 22). Lectio divina má dnes za úkol přivést naši osobní a komunitní modlitbu k tomu, aby se stala jistou odpovědí Bohu, který k nám nadále mluví v Písmu: „V posvátných knihách totiž Otec, jenž je na nebesích, s láskou vychází vstříc svým dětem a rozmlouvá s nimi. Slovo Boží má takovou sílu a moc, že je pro církev oporou a životem a pro její děti posilou víry, pokrmem duše, čistým a trvalým pramenem duchovního života. Proto o Písmu svatém nadmíru oprávněně platí slova: Slovo Boží je plné života a síly (Žid 4,12), má moc vzdělávat a zjednat dědictví (ve společenství) všech posvěcených (Sk 20,32; 1 Sol 2,13)“ (Dei Verbum 21).
Od koncilu lectio divina postupně zakotvila v řeholních společenstvích, církevních hnutích, křesťanských obcích a v pastoraci místních církví. Tak se v životě církve znovu zřetelně vynořuje ústřední místo Písma, jak připomíná II. vatikánský koncil: „Církev měla vždy v úctě Boží Písmo jako samo tělo Páně, vždyť – především v posvátné liturgii – nepřestává brát a podávat věřícím chléb života se stolu jak Božího slova, tak Kristova těla. Vždy měla a má Písmo svaté spolu s posvátnou tradicí za nejvyšší pravidlo své víry, neboť Písmo svaté, Bohem vnuknuté a jednou provždy zaznamenané, podává nezměnitelně slovo Boha samého a v slovech proroků a apoštolů dává zaznít hlasu Ducha svatého. Je tedy třeba, aby se všechno církevní kázání i křesťanská zbožnost živila a řídila Písmem svatým“ (Dei Verbum 21).

Otázky pro osobní a komunitní reflexi:

  1. Jaké praktické závěry vyvozuješ z tohoto krátkého historického přehledu o lectio divina?
  2. Čím to bylo, že rozjímavé čtení Písma bylo v kontemplativním Karmelu zatlačeno do pozadí? Co se udělalo pro to, aby mu bylo navráceno centrální místo?
  3. Je v denním řádu tvé komunity pamatováno na čas pro společnou lectio divina?
  4. Pokládáš za užitečné kroky, vyvinuté pro lectio divina tradicí, nebo máš jiné návrhy?

Pokračovat
Zpět na Úvod