Pohled do Ježíšovy doby
V Novém zákoně se objevují zkažení lidé, u nichž je přilnutí ke stavu hříchu zřejmé na první pohled. Je to případ Heroda Velikého (srov. Mt 2,3-15) a Herodiady (srov. Mt 14,3; Mk 6,19). U jiných je zkaženost maskována sociálně přijatelným chováním, jako v případě Heroda (syna), který „si rád poslechnul Jana“ (srov. Mk 6,20) a jako fasádu, chránící jeho zkaženost, volí pochybování; nebo Pilát, který dělá, jakoby se jej problém netýkal, a proto si myje ruce (Mt 27,24), přestože je odhodlán bránit zónu svého zkorumpovaného přilnutí k moci za jakoukoli cenu.
V Ježíšově době existují také skupiny duchovně zkorumpovaných lidí. Farizeové, saduceové, eséni a zelóti. (26) Pohled na ony skupiny nám pomůže nahlédnout stav zkaženosti ve vztahu k Ježíšovu poselství spásy a Jeho osobě. Existují dva aspekty společné všem čtyřem skupinám. Za prvé všichni vypracovali nauku, která ospravedlňuje nebo zakrývá jejich zkaženost. Za druhé tyto skupiny zachovávaly maximální odstup od hříšníků a lidu, pokud nebyly přímo jejich nepřáteli. Nejenom, že se považovaly za čisté, ale tuto svoji čistotu proklamovaly.
Farizeové dovedli nauku o naplnění zákona až do podoby jakéhosi zahořklého nominalismu, který je vedl k pohrdání hříšníky nebo těmi, kteří považovali Zákon za nesnesitelný (srov. Mt 23,13). Saduceové vidí v hříšnících a v lidu zbabělce, kteří nedovedou v různých životních situacích jednat s mocenskými kruhy a právě do nauky o vyjednávání vkládají svoji vnitřní zkaženost, která neponechává prostor transcendentní naději. Zelóti se snaží o politické řešení tady a teď. Taková je jejich nauka, za níž se skrývá notná dávka sociální zášti a nedostatek teologického smyslu pro čas. Teologie exilu jejich lidu podle nich neplatí. A hříšníci, lid jim slouží jako užiteční hlupáci, které přemlouvají, aby je ideologicky zpracovali pro ozbrojený boj. Na první pohled je opravdu nesnadné rozpoznat, jaká zkaženost se vyskytuje u esénů. Jsou to lidé dobré vůle, kteří touží po usebranosti a o spásu vyvolené skupiny v mnišské komunitě. Právě v tom vězí jejich zkaženost. Byli pokoušeni pod zdáním dobra a dovolili tomuto pokušení, aby se zkonsolidovalo na věroučný prvek jejich životů. Podle nich jsou hříšníci a lid vzdáleni takovémuto plánu, nejsou vhodní pro rozšíření řad této skupiny. Ježíšova odpověď Janu Křtiteli je určena zejména jim: „Jděte a oznamte Janovi, co jste viděli a slyšeli: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst“ (Lk 7,22).
Ježíš vystupuje před těmito čtyřmi skupinami, těmito zkaženými věroučnými proudy s přísliby vykoupení danými Izraelskému lidu (srov. Iz 26,19; 42,7; 61,1). Dovolává se odkazu svého lidu stejně jako ve chvíli svého pokušení na poušti.
Znovu vykládá Písma, protože obsahují svědectví jeho stylu (srov. Jan 5,39), narozdíl od alternativních stylů, které jsou předkládány těmito čtyřmi elitami.