O duchovní korupci
P. Jorge Mario Bergoglio SI
(1) Dnes se často mluví o zkaženosti zejména v souvislosti s politikou. (2) Bývá pranýřována korupce v různých sociálních prostředích. Biskupové hovořili o „morální krizi“, která prostupuje institucemi. Došlo např. k masové reakci na případ korupce v provincii Catamarca, (3) kde lid tváří v tvář nemohoucnosti institucí, uspořádal manifestace, jež byly jakýmsi echem Fuenteovejuna. (4)
Každá sociální korupce však není nic jiného než důsledek zkaženosti srdce… Nebylo by korupce, kdyby neexistovala zkažená srdce: „Co vychází z člověka, to ho poskvrňuje. Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest, prostopášnost, závist, urážky, pýcha, nerozumnost. Všechno to zlé vychází z člověka, to ho poskvrňuje“ (Mk 7,20-23).
Problém tkví ve zkaženém srdci. Proč se srdce zkazí? Srdce není poslední instance člověka, uzavřená v sobě samé. V něm nekončí vztah (ani ten morální). Lidské srdce je srdcem do té míry, do jaké je schopno vztahovat se k jinému, je schopno se přimknout, je schopno milovat nebo lásku odpírat (nenávidět). Proto Ježíš, který poukazuje na srdce jako na pramen našich činů, obrací pozornost k cíli tohoto přimknutí neklidného srdce: „Vždyť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce“ (Mt 6,21). Poznání lidského srdce a jeho stavu s sebou nezbytně přináší také poznání pokladu, ke kterému toto srdce lne, pokladu, který ho osvobozuje a naplňuje anebo ničí a zotročuje. V tom druhém případě jde tedy o poklad, který duchovně korumpuje, působí zkaženost, zvrácenost či rozklad. Takto se tedy od faktu (osobní či sociální) korupce přechází k srdci, které zkaženost způsobuje a konzervuje, a pak od srdce k pokladu, na kterém toto srdce ulpělo.
Metoda
Chtěl bych se zamyslet nad tímto faktem, abych jej mohl lépe pochopit a také napomoci tomu, aby se korupce nestala jakýmsi otřepaným klišé čili jedním z dalších slov v řadě těch, které používá nominalistický mechanismus gnostické kultury a transverzálních hodnot, oné kultury, která dusí moc Jediného Slova. Za prvé může být užitečné proniknout do vnitřní struktury zkaženosti „nazíráním ošklivosti a zloby, kterou… má v sobě“ (5) a přitom vědět, že ačkoli je zkaženost stavem, který vnitřně s hříchem souvisí, v některých bodech se od něho liší. Za druhé je užitečné popsat způsob jednání člověka, který má zkažené srdce. Tento způsob se liší od toho, kterým jedná hříšník. Za třetí se zamyslíme nad některými formami zkaženosti, s nimiž se ve své době setkal Ježíš. Nakonec bude užitečné zeptat se na formu zkaženosti, která by mohla být nejvíce typická pro řeholníka. Je zřejmé, že tato zkaženost může být podobna té, která je vlastní ostatním smrtelníkům, avšak tady chci prozkoumat to, co bych označil jako menší zkaženost, totiž možnost, že řeholník má (dovolím si použít výraz) lehce zkažené srdce, to znamená, že jeho oddanost Ježíši Kristu je oslabena částečnou paralýzou. Je možné, aby měl nějaký řeholník účast na zkaženém prostředí? Je možné, aby nějaký řeholník byl – v nějaké míře – částečně nebo lehce zkažený? Všechny tyto věci – metodologicky – povedou k ohledání různých hledisek, která umožní zaměřit se na tematiku duchovní korupce. Kromě toho je třeba mít na paměti, že korupce je dnes „slovo zatížené“ (6) specifickým významem, a že tedy existuje riziko účelového překroucení této reflexe.