„Způsob modlitby“ (modo de oración) svaté Terezie Velké
Hledání avilské mystičky a trojí souběžné poznání
podle sv. Tomáše Akvinského
Pavel Vojtěch Kohut OCD
Svatá Terezie od Ježíše (1515–1582), zvaná také Velká nebo z Avily, byla církvi nabídnuta jako učitelka modlitby před bezmála čtyřiceti lety. (1) Tuto službu církvi koná ovšem fakticky již po staletí, ba vykonávala ji už za svého pozemského života, kdy vedla k modlitbě především své mnišky, bosé karmelitky, ale také mnoho jiných osob z řad laiků, řeholníků, kněží a budoucích biskupů.
Její nauka o modlitbě je velmi bohatá a různorodá; mezi nejvýznamnější aspekty lze však jednoznačně jmenovat dynamiku vnitřní modlitby (2) (takzvané „stupně“ modlitby), pedagogii modlitby a její „způsob modlitby“ (modo de oración) (3), tedy jakýsi soubor základních postojů a rad ke konání vnitřní modlitby.
Právě tomuto třetímu významnému tématu Tereziiny nauky o modlitbě se chci věnovat v následujícím příspěvku. Nejprve přiblížím v čem tento „způsob modlitby“ spočívá, následně načrtnu etapy jeho vzniku a nakonec se jej pokusím filozoficko-teologicky interpretovat na základě trojího souběžného způsobu poznání Boha, jak jej nacházíme v nauce svatého Tomáše Akvinského, a nalézt tak styčné body a komplementární důrazy pro vztah teologie a modlitby.
Tereziánský „způsob modlitby“
Etapy vzniku tereziánského „způsobu modlitby“
Pokus o filozoficko-teologickou interpretaci