Tereziánský humor
Tereziánský humor se projevuje především veselím a radostí ze života, a dost. A tak světice mluví o „uspokojeních života“ (Ž 4,5); „velké spokojenosti, že je mniškou“ (Ž 33,5). „Naplnilo mě spokojeností, že jsem v tomto stavu [= jako mniška], takže dodnes jsem toho nikdy nelitovala“ (Ž 4,2) [To píše po třiceti letech řeholního života].
A také nás vybízí, abychom oživovali vnitřní spokojenost: „vnitřní veselí“ (Z 14,5); „vnitřní radost“ (7H 3,5; Z 1,1; 27,12).
Dokonce i uprostřed nemocí života, ona, která byla nemocná po větší část svého života, s takřka každodenními těžkostmi, vždy oživovala radost: „Všechno jsem překonala… s velkou radostí“ (Ž 6,2); „měla jsem těžké tělesné bolesti… překonávala jsem je s velkou radostí“ (Ž 30,8).
A na počátku celého duchovního dobrodružství nás vybízí také k radosti a spokojenosti: „Ať se v počátcích snaží kráčet s radostí a svobodou; neboť jsou některé osoby, u nichž se zdá, že přicházejí o všechnu zbožnost, jakmile něco trochu opomenou“ (Ž 13,1).
A spolu s vnitřní spokojeností je u Terezie přítomná také starost o to rozradostnit také život ostatních, „dopřát spokojenost druhým“: „Neboť v tom mi Pán dával milost, že jsem rozdávala spokojenost, kdekoli jsem byla“ (Ž 2,8); „Neboť v tomto dopřávání spokojenosti druhým jsem zacházela do krajnosti…“ (Ž 3,4). „Pán dá milost jedněm, aby byly osvěžením pro druhé“ (St 27). Značná část lidského štěstí závisí na této zdravé otevřenosti vůči ostatním, jako se to děje u štěstí matky vůči jejímu děťátku: „Tento dům je nebem, je-li možné je mít na zemi, pro toho, kdo se spokojí s tím, že jenom činí spokojeným Boha a nehledí na vlastní spokojenost“ (C 13,7).
A má smysl pro humor do té míry, že je schopná smát se sama sobě, svému životu, vlastnímu jazyku: „Směji se těmto přirovnáním, která se mi nelíbí“ (7H 2,11); „Směji se tomu, jak mi on [= její bratr Vavřinec] posílá sladkosti, dárky a peníze, a já jemu žínici“ (D 173,19).
„Usmívání se je součástí rozvoje společenských postojů a schopnosti komunikace, podstatným aspektem k tomu, aby bylo možné stát se lidskou bytostí. První odměnou, kterou obdarovává dítě své rodiče, je úsměv“ (S. Rose).
Smysl pro „rekreaci“, slavení, básně, zpěv a hravost se v Tereziiných spisech také objevují: „všechny spolu mohou mluvit o tom, co jim dává větší zalíbení“ (St 26). Gratuita života… Ona sama skládá a zpívá své verše… (srov. Z 13,5 o stylu tereziánské rekreace). To je velmi karmelitánská tradice.
V rámci tohoto „stylu“, byla pro Terezii velmi důležitým okamžikem rekreace. Ta představuje klíčový aspekt humanistické stránky Tereziina životního stylu. Zavedla rekreaci do nových konventů, neboť, jak se zdá, v klášteře Vtělení v Avile neexistovala. Zavedla ji v samotných Stanovách, kde mluví o dvou časech během dne pro rekreaci. Ve Stanovách říká, že během rekreace mohou sestry mluvit o „tom, co jim dá větší zalíbení“. Nemají tam hrát hry a mají mít s sebou drobné ruční práce („všechny ať tam mají své přeslice“), které by jim nikdy nepřekážely v uvolnění a využití příležitosti ke konverzaci: „neboť Pán dá milost jedné, aby poskytla osvěžení (recreación) ostatním“.
V Cestě zdůrazňuje, že rekreace slouží k tomu, aby „se snažily odpočinout“. „Snažte se také odpočinout si se sestrami, když toho mají zapotřebí, a právě tak po dobu obvyklé rekreace, i kdyby to nebylo podle vašeho gusta, neboť když se tak děje uvážlivě, to všechno je dokonalou láskou“ (C 7,7).
Také v Příbytcích mluví Terezie na toto téma: „Někdy mám obzvláštní radost, když jsme spolu a já vidím, jak mají tyto sestry tak velké nitro, že ta, která může víc, víc chválí našeho Pána, když vidí tu milost, že se nachází v klášteře; neboť je vidět velmi jasně, že tyto chvály vycházejí z nitra duše“ (6H 6,12). Je to schopnost „těšit se“.
A v Dopisech protestuje, když vidí, že některý z vizitátorů navrhuje, aby sestry neměly rekreaci v den, kdy přijímají eucharistii: to by pak, namítá, bratři kněží nemohli mít rekreaci nikdy, neboť slaví mši denně (srov. D 144,2).
Stojíme tedy před tím, co můžeme nazvat slavnostní četbou tereziánských spisů, s důraznou výzvou, abychom se připojili k radosti (srov. Jüngel), abychom znovu začali žít…