Zdravá („svatá“) svoboda
Terezie nás vybízí, abychom ve všem „kráčeli se svatou svobodou“ (C 41,4). Předně ve vnitřním, duchovním dobrodružství, kde se nitro osoby chápe jako prostor svobody: „Zdá se mi, že vám [sestry] bude útěchou těšit se v tomto vnitřním hradu, neboť bez povolení představených do něj můžete vstupovat a procházet se jím v kteroukoli hodinu“ (H závěr,1).
Jinou její starostí je téma svobody vůči sobě samé, vůči lidskému „já“, vůči „egu“: „Není horšího zloděje“ (CV 10,1), řekne Terezie, než jsme my sami. Na uvedeném místě mluví Terezie s nemalou ironií o obsesi ohledně zdraví.
Když se vyjadřuje ohledně přehnaných starostí o vlastní zdraví, říká: „Některé mnišky, jak se zdá, nepřicházejí do kláštera, leč aby se snažily neumřít. Každá se o to snaží, jak může…“ (CV 10,5). „Nezachovávají ani ty nejobyčejnější věci Řehole, jako je mlčení, které nám přece nechce ublížit. Jakmile se domnívají, že je bolí hlava, nepřijde jim ani ve snu, aby šly do chóru – což je právě tak nezabije. Jeden den nejdou, protože je hlava bolí, další den proto, že je bolela, a další tři dny, aby je už víc nebolela“ (CE 15,4).
A také jde o svobodu vůči vnějším obtížím. Kniha života končí takto: „Nyní již, chvála Bohu, i když na mne mnozí reptají a jiní o mně mluví velmi tvrdě, pramálo se mě to dotýká. Jelikož jsem již odešla ze světa a jsem v malé a svaté společnosti, hledím na to jakoby shůry, a velmi málo se mě dotýká, co říkají nebo co se o mně ví“ (srov. Ž 40,21-22).
A pro Terezii není nic tak důležité jako svoboda; nejen aby ji neztratila, nýbrž aby o ni opřela „rozhodnost“: „A tak se nelekejte, sestry, toho mnohého, co jsem vložila do této knihy, abyste usilovaly o tuto svobodu“ (C 19,4). To je to, co Terezie nazývá „odpoutaností od všeho stvořeného“, což je synonymum zdarmadanosti a svobody, nebýt připoután k ničemu a k nikomu: „Nedovolme, ó, sestry, aby naše vůle byla otrokyní kohokoli, nýbrž jen toho, který ji vykoupil svou krví“ (CV 4,8).
Tak osvobozující by mohla být naše četba tereziánských spisů! Osvobozující od každého strachu, neboť obavy nás nenechají být námi samotnými, nenechají nás být svobodnými ani šťastnými.