Trvale platný odkaz
Není snadné shrnout do několika slov hlubokou a členitou Tereziinu spiritualitu. Chtěl bych se zmínit o několika základních bodech. Na prvním místě předkládá Terezie evangelijní ctnosti jako základ celého křesťanského a lidského života: zvláště odloučenost od majetku neboli evangelijní chudobu, a to se týká nás všech; lásku jedněch k druhým jako základní prvek pospolitého a sociálního života; pokoru jako lásku k pravdě; rozhodnost jako plod křesťanské odvahy; křesťanskou naději, kterou popisuje jako žízeň po živé vodě. Přitom ovšem neopomíjela lidské ctnosti: vlídnost, pravdivost, mírnost, zdvořilost, veselost, kultivovanost.
Na druhém místě předkládá svatá Terezie shodu s velkými biblickými osobnostmi a živé naslouchání Božímu slovu. Cítí se být v souzvuku především s nevěstou v Písni písní a s apoštolem Pavlem a samozřejmě s Kristem trpícím a Ježíšem eucharistickým. Světice pak zdůrazňuje, jak podstatná je modlitba; modlitba, říká, „je styk přátelství, protože se setkáváme tváří v tvář s tím, o němž víme, že nás miluje“ (Život 8,5). Idea svaté Terezie splývá s definicí svatého Tomáše Akvinského o Božské ctnosti lásky jako o „amicitia quaedam hominis ad Deum“, druhu přátelství mezi člověkem a Bohem, který nabídl své přátelství člověku jako první; iniciativa vychází od Boha (srov. Summa Theologiae II–II, 23,1). Modlitba je život a rozvíjí se stupňovitě ruku v ruce s růstem křesťanského života: začíná modlitbou ústní, prochází zvnitřněním skrze meditaci a usebranost až k dosažení jednoty lásky s Kristem a Nejsvětější Trojicí. Samozřejmě se nejedná o vývoj, ve kterém by výstup na vyšší stupeň znamenal opuštění předchozího typu modlitby, nýbrž spíše se jedná o postupné prohlubování vztahu k Bohu, který zachvátí celý život. Tato Tereziina nauka spíše než pedagogikou modlitby je pravou mystagogií. Čtenář jejích děl se učí modlit tak, že se modlí s ní samou. Ona totiž často přerušuje vyprávění nebo výklad, aby předložila modlitbu.
Jiné téma drahé této světici je ústřední význam Kristova lidství. Pro Terezii je totiž křesťanský život osobním vztahem k Ježíši, který vrcholí sjednocením s Ním skrze milost, lásku a následování. Odtud plyne důležitost, jakou přikládá rozjímání o umučení a eucharistii jakožto přítomnosti Krista v církvi, která je důležitá pro každého věřícího a tvoří srdce liturgie. Svatá Terezie žije v bezpodmínečné lásce k církvi: ukazuje živý „sensus ecclesiae“ uprostřed událostí rozštěpení a konfliktů v církvi a reforem karmelitánského řádu se záměrem sloužit a lépe hájit „svatou katolickou římskou církev“, za kterou je ochotná položit svůj život (srov. Život 33,5).
Posledním podstatným aspektem nauky svaté Terezie, kterou bych chtěl zdůraznit, je dokonalost jako aspirace celého křesťanského života a jeho samotný cíl. Světice má velmi jasnou ideu o „plnosti“ Krista, kterou křesťan prožívá. Na konci Vnitřního hradu v posledních příbytcích popisuje Terezie plnost, uskutečněnou přebýváním v Trojici a v jednotě s Kristem skrze tajemství Jeho lidství.
Drazí bratři a sestry, svatá Terezie od Ježíše je opravdovou učitelkou křesťanského života pro věřící všech dob. V naší společnosti, které tak často scházejí duchovní hodnoty, nás Terezie učí, abychom byli neúnavnými svědky Boha, Jeho přítomnosti a působení, učí nás reálně cítit tuto žízeň po Bohu, která existuje v hloubi našeho srdce jako touha vidět Boha, hledat Boha, být s Ním v rozhovoru a být Jeho přáteli. Toto přátelství je nezbytné pro nás všechny a musíme je hledat den za dnem stále znovu. Příklad této hluboce kontemplativní a efektivně činné světice nechť je také pro nás pobídkou, abychom věnovali každý den náležitý čas modlitbě, tomuto otevření se Bohu, této cestě hledání Boha, abychom Jej spatřili, nacházeli Jeho přátelství, a tak pravý život; protože skutečně mnozí z nás by si měli vskutku říct: „Nežiji doopravdy, protože nežiji podstatu svého života.“ Pro tuto záležitost není čas věnovaný modlitbě časem ztraceným, je to čas, ve kterém se otevírá cesta života, otevírá se cesta, jak se naučit od Boha horoucí lásce k Němu, k Jeho církvi a konkrétní lásce k našim bratřím. Děkuji.
Přeložil P. Milan Glaser SJ
S laskavým svolením České sekce vatikánského rozhlasu