Od rozdělení k bratrskému společenství
19. V pozvání k životu, které Ježíš představuje a začíná, mají všechny vztahy k druhým ústit do přikázání lásky k bližnímu, které jsou založené na lásce k Bohu, jehož máme milovat celým srdcem, celou duší a ze všech sil (srov. Mt 27,37-39).
20. Veden touto láskou stojí Ježíš na straně odstrčených a vyloučených na okraj společnosti, kteří jsou různým způsobem odsouzeni k smrti: chudí, nemocní, ženy, děti, hříšníci, cizinci. Jim všem nabízí život. Bojuje proti všemu, co se tomu staví na odpor, stejně jako proti všemu, co způsobuje rozdělení: na bližního a ne-bližního; na pohany a židy; na muže a ženu.
21. Člověk je syntézou stvoření, kterým se stal ve Slovu a skrze Slovo (srov. Kol 1,15-16; Jan 1,3), a proto mu patří svatost, kterou mu dává Bůh. Člověk se ve světle Kristově objevuje ve světě jako ten, kdo slyší Boží slovo a odpovídá mu jménem všeho stvoření, jako Boží partner v rozhovoru Boha a člověka. Svým vtělením se Syn Boží „jistým způsobem spojil s každým člověkem“. (6) Kristus, který je nám blízký a přítomný v každém člověku, „se chtěl s obzvláštní oddaností ztotožnit s těmi nejslabšími a nejchudšími“ (7), jak ukazuje text Mt 25,31-46.
22. Jedná se o svátostnou přítomnost, která je jasná i temná zároveň. Ve tváři každého člověka můžeme poznat něco z tváře Ježíše, Slova života. Tajemství Boha se dá v první řadě intuitivně zakusit v neopakovatelné zkušenosti každého člověka a sttejně tak v samostatné a navzájem závislé existenci muže a ženy. Jan Pavel II. vyzdvihl důstojnost ženy a „její specifický vklad do života a pastorální a misijní činnosti církve (…) zvláště pro jejich specifický přínos do rozvoje nauky (…) v oblastech, které se týkají důstojnosti ženy a úcty k lidskému životu (…) a podpory základních dober života a míru“. (8)
23. Když poznáme Boha jako toho, který je přítomný v bližních, znamená to změnu v mezilidských vztazích; učí nás to vést život činnější a účinnější lásky a vyžaduje to, abychom se otevřeli univerzálnímu bratrství v církvi a ve společnosti. Z toho vyplývá naše nasazení pro všechno, co je spojeno s životem společnosti a podílením se na jejích dobrech; přitom je nutné přednostně se rozhodovat pro chudé, v nichž je Boží tvář „zatemněna a posmívána“.(9)