Sv. Terezie od Dítěte Ježíše – patronka misií?
Jerzy Gogola OCD
Otázka zaznívající v názvu článku může být položena dvojím způsobem: jednak v údivu (proč?) a pak jako příležitost k věcné odpovědi. V obou případech je údiv oprávněný: „podivuhodný paradox: řeholnice, která od svých patnácti let nikdy neopustila klauzuru, byla postavena na stejnou úroveň se španělským jezuitou, který položil svůj život na čínských hranicích“. Abychom mohli odpovědět na položenou otázku, nestačí nám pouze znát Tereziin život, ale také potřebujeme pochopit poslání církve.
V obecném významu znamená slovo „misie“ hlásání evangelia lidem, kteří neznají Krista, uskutečňované především prostřednictvím kněží, případně apoštolských ženských řeholních společenství. Proto se někomu může zdát, že není normální, aby klauzurovaná sestra měla nějaký zásadnější podíl na misijní práci. II. vatikánský koncil ale umisťuje řeholní život přímo do srdce církve – je to život církve. To, co prohlašuje o poslání církve, se týká stejnou měrou poslání řeholního života, a tedy i jednotlivých řeholních osob bez ohledu na charakter jejich společenství. Samozřejmě budeme muset odlišit podstatu misie od jejích dílčích forem. Hlásání radostné zvěsti se uskutečňuje dvěma zásadními způsoby: slovem a vydáváním svědectví. Někteří křesťané mají v církvi poslání hlásat slovem. Ale i oni, a možná ještě více než jiní, by měli vydávat svědectví životem podle evangelia. Je však také možno hlásat pouhým svědectvím svatého života, jakkoli toto svědectví zůstane světu neznámé.
Na otázku z nadpisu článku odpovíme ve dvou krocích: přínosem Terezie samé k hlásání evangelia a podílem Božího lidu a církevní hierarchie na této události.
I. Tereziin přínos k evangelizaci a její prohlášení patronkou misií
Tereziina cesta k odhalení vlastního misijního povolání
Tereziiny misijní obzory