Podíl věřících a církevní hierarchie
Při hledání motivů pro vyhlášení sv. Terezie patronkou misií katolické církve naslouchejme slovům Pia XI., který v den jejího svatořečení prohlásil a v této věci vydal 14. prosince 1927 dekret:
„Z toho tak hojného podílu na Božím světle a milosti se v Terezii rozhořel tak veliký žár lásky, že ji do jisté míry neustále vytrhával z těla, až ji nakonec docela strávil… Je rovněž známo, že z této vroucí lásky se v panně z Lisieux zrodilo rozhodnutí a snaha ‚pracovat z lásky k Ježíši, jen aby se mu líbila, aby potěšila jeho nejsvětější Srdce a aby rozšířila spásu duší, těch duší, které by Krista milovaly navěky‘. A že začala naplňovat toto přislíbení od okamžiku, kdy překročila práh nebeské vlasti, lze snadno poznat z onoho tajemného deště růží, který, jak to předpověděla už za svého života, z Boží milosti spustila a neustále pouští na zem.“
Ve zmíněném papežském dekretu se dočteme:
„S jak radostnou odezvou přijali všichni věřící zprávu o svatořečení sv. Terezie od Dítěte Ježíše, svědčí úcta, jaké se dnes světice těší po celém světě. I v těch nejvzdálenějších zemích nezapomněla tato svatá panna karmelitka spouštět přislíbený ‚déšť růží‘. Z toho důvodu cítili mnozí arcipastýři, že by bylo možno sklidit na vinici Páně mnohem větší úrodu, kdyby sv. Terezie od Dítěte Ježíše – která plála tak vroucí horlivostí pro rozšíření svaté víry a jejíž zázračný vliv na pohany je obecně známý – byla prohlášena nebeskou patronkou všech misionářů pracujících v jakýchkoli misiích; proto pokorně předložili odevšad shromážděné prosby svatému otci Piu XI., aby toto jejich společné přání korunovalo jeho nejvyšší apoštolské potvrzení. V důsledku toho jeho svatost na základě velkého počtu co nejuctivějších biskupských žádostí, předložených níže podepsaným kardinálem prefektem posv. Kongregace pro svaté, ráčila prohlásit svatou Terezii od Dítěte Ježíše spolu se svatým Františkem Xaverským zvláštní patronkou všech misionářů, mužů i žen, a také všech misií po celém světě, se všemi liturgickými právy a výsadami, které tomuto titulu přísluší. 14. prosince 1927.“
1. Pius XI. navazuje nejprve na její osobní život. Tereziin život byl zakotven v Bohu a ponořen do jeho lásky, která se stala pramenem jejího štěstí a nesmírné horlivosti pro spásu duší. Svou otevřeností vůči Božímu jednání přivedla svou lásku až na výšiny, které v katolické církvi nazýváme hrdinstvím. To je první motiv, proč byla vyhlášena patronkou katolických misií – protože byla svatá. Kdyby její život nebyl vzorem pro všechny křesťany, nedostačovaly by ani její misijní tužby, i kdyby byly sebevznešenější, k tomu, aby jí papež udělil titul „patronka misií“.
2. Již během pouhých pár let po své smrti podala celou řadu důkazů své péče o Boží lid po celém světě. Dosvědčovala, že její přímluva u Boha je účinná a že skutečně pokračuje ve svém poslání z nebe, jak slibovala už na zemi. Druhým motivem je pak „déšť růží“, který Terezie sesílá lidem po celém světě.
3. Dalším motivem je vůle církve: počínaje věřícími přes biskupy až k papeži, který měl moc učinit zadost této touze vyhlášením příslušného dekretu.
Motivem, který biskupové papeži přednesli, byla očekávaná větší účinnost misijního působení v církvi – „vycítili, že by bylo možno na vinici Páně sklidit mnohem větší úrodu“.
Hlas Božího lidu, který ovlivnil rozhodnutí biskupů, nasvědčuje tomu, že Terezie byla světicí mezi všemi lidmi nesmírně populární a že byla každému blízká prostotou své duše, svou „malou cestou“, cestou bezmezné důvěry v lásku milosrdného Boha.
Dovolte mi, uzavřít modlitbou ke svaté Terezii, patronce misií, kterou Pius XI. potvrdil 9. července 1928:
„Svatá Terezie od Dítěte Ježíše,
tys byla skrze své zásluhy prohlášena
patronkou katolických misií po celém světě,
pamatuj na svou vroucí pozemskou touhu
vztyčit Kristův kříž až na samém konci světa
a hlásat svaté evangelium až do skonání časů.
Prosíme tě, tak, jak jsi slíbila,
pomáhej kněžím, misionářům a celé církvi.“
S laskavým souhlasem
krakovské provincie bosých karmelitánů
přeložila Jindra Hubková