Láska zástupné oběti
Vykupitelská láska, neustále posilovaná eucharistickým sjednocením a duchem radikality Karmelu, pobízená ohrožením míru ve světě a také pronásledováním jejího národa, přivedly svatou Terezii Benediktu k odevzdání se Bohu v zástupné oběti. Určitou pomůckou jí byla smírčí oběť, kterou znala ze Starého zákona, kdy byly v Den smíření hříchy celého národa vkládány na obětního kozla. (46)
V rozjímání utrpení a smrti Ježíše – velikonočního Beránka – si uvědomuje, že oheň Jeho lásky spálil všechny lidské hříchy. Odpovědí na to je rozhodnutí Krista v tom následovat a kráčet Jeho cestou. Tak se naplňuje „projití zástupné oběti ohněm ke sjednocení v lásce“ (2,4). Už v Echtu, kam ji poslali, aby se vyhnula zatčení, napíše světice své převorce prosbu, aby se mohla obětovat v zástupné oběti: „Prosím, dovolte mi, Matko, abych přinesla sebe samu v oběť Ježíšovu Srdci v duchu zástupné oběti a na úmysl pravého míru, tak aby byla vláda Antikrista, nakolik je to možné, zlomena bez nové světové války a aby mohl být nastolen nový řád. Chtěla bych to udělat ještě dnes, protože už bije dvanáctá hodina. Vím, že nejsem nic, ale Ježíš to chce a jistě v těchto dnech povolá k témuž ještě mnohé“. (47)
Není pochyb, že je to touha po zástupné oběti za všechny lidi, a světice je k ní povolána. Tato myšlenka se v ní probudila již dříve. V jednom ze svých dopisů vyjadřuje naději, že Bůh přijal její život za všechny. Obsah dopisu napovídá, že se obětovala především za Židy. Nazývá se v něm „nesmírně ubohou a bezmocnou malou Ester, která byla vyvolena ze svého národa, aby stanula před vladařem. Za mnohé… Král, který si mě vyvolil, je nekonečně veliký a milosrdný.“ A její poslední slova, která řekla při zatčení své rodné sestře Róze: „Pojď, pojďme za náš národ.“ (48) V tom duchu prosí své představené, aby nepodnikali žádné další kroky k jejímu propuštění na svobodu: přeje si sdílet osud svých bratří. (49)