Tato samota dává duši mnoho dobrého
Krátce po započetí nového života na Karmelu v Cerro začaly matce Maravillas přicházet mnohé prosby o přijetí. Klášter již dosáhl plný počet mnišek – 21 sester. Bylo zapotřebí pomýšlet na založení nového kláštera. Matka, která následovala své touhy a chtěla co nejvěrněji následovat Ježíše, hledala co nejvíce neznámé, chudé a malé místo. Klášter tak velkého významu, jako byl konvent bosých karmelitánů v Duruelu (Avila), jenž byl kolébkou „sanjuanistické“ reformy, se mezitím pomalu proměňoval v ruiny. Matka Maravillas pomýšlela na jeho získání, ale podmínky prodeje nebyly příznivé. Rozhodla se proto pro zakládání v malé vesnici Mancera de Abajo, v provinci Salamanka, který byl sedm kilometrů od Duruela. Tam zakoupila pozemek, na kterém stál klášter, v němž přes tři roky žil sv. Jan od Kříže.
Inaugurace založení kláštera se uskutečnila v roce 1944. Krátce po příchodu napsala: „V Manceře jsem moc šťastná. Je to výjimečná samota – neboť je oproštěním se ode všeho a duši to dělá moc dobře; ale musím také přiznat, že jsem zde, protože jsou tu mé dcery. Kdyby ony zde nebyly, nikdy, v žádném případě z vlastní vůle bych na tomto svatém místě nezůstala. Teď, díky Vaší Milosti je zde Karmel a já se mohu v tomto pokorném koutku připravovat na příchod svého Ženicha.“
Od této chvíle byly kláštery založené matkou Maravillas vyjádřením touhy sv. Terezie od Ježíše v Cestě dokonalosti: „Od majestátních budov a elegantního zařízení nás, Bože, ochraňuj! Bylo by divné, dům dvanácti chudinek při svém zřícení nadělal mnoho hluku; opravdu chudí hluk nenadělají.“ Tyto Karmely jsou úplně chudé, nezvykle malé, bez zbytečných ozdob, s nejprostšími fasádami, nízkými a úzkými místnostmi s nelakovaným dřevem a s bílými stěnami, na kterých byly napsané myšlenky z Písma svatého a svatých otců Karmelu. Matka někdy slyšela slova kritiky od osob, které si mysleli, že její kláštery nevydrží moc dlouho, protože nejsou příliš solidně postavené. Tehdy odpovídala: „My se nestaráme o to, jestli budou trvalé, nebo ne, ale jen o to, abychom v každé chvíli konaly to, co – jak si myslíme – nejvíce uspokojí Pána našich duší.“
V ten samý den, kdy proběhla inaugurace Karmelu v Mancera, bylo Matce nabídnuto Duruelo, nyní za mnohem výhodnějších podmínek. Rozhoduje se tedy pro novou oběť, práci i námahu, aby Pánu darovala tento nový Karmel, který otevřela 20. července 1947. „Svatá chudoba“ – psala z Duruelo – „působí, že jásám radostí a vidět to všechno, tak pokorné a chudé, je rozkoší.“