Impozantní řetězec zakládání

V roce 1949 P. Silverio od sv. Terezie, generál Řádu, poprosil matku Maravillas, aby otcům předala poustevnu v Batuecas. Matka Maravillas a její dcery bez váhání odevzdaly nedávno otevřený klášter. Na nový Karmel vybraly místo v Cabreře (Salamanka), poblíž poustevny Santo Cristo, která byla velmi uctívaná v celém okolí. Inaugurace se uskutečnila v roce 1951.
V mariánském roce 1954, při příležitosti sta let od vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí, založila Matka jako dar Nejsvětější Panně Karmel v Arenas de San Pedro (Avila), blízko hrobu sv. Petra z Alkantary, který tolik pomáhal sv. Matce Terezii. Další Karmel zakládá matka Maravillas v roce 1956 v San Calixto (Córdoba) ve staré poustevně Tardon, a o dva roky později obětuje svému Pánu ještě jeden klášter v Avaraca v Madridu. V roce 1961 zakládá nový „holubníček“ v La Aldehuela (Madrid), ve kterém stráví posledních 14 let svého života. Odtud povstane její poslední fundace – Karmel v Montemar – Torremolinos (Malaga).
Tento impozantní řetězec zakládání je ale ještě třeba doplnit. V době, kdy Matka Maravillas pobývala v La Aldehuełe, obnovuje dva Karmely: jedním z nich je v El Escorial (1964), což je ten, ve kterém začala žít svůj řeholní život, a druhým je Klášter Vtělení v Avile (1966). Biskup z Avily, Don Santos Moro Briz, který byl vážně znepokojený stavem tohoto ctihodného kláštera, do kterého vstoupila a ve kterém více než 30 let žila sv. Terezie od Ježíše, se obrátil na matku Maravillas s prosbou, jestli by se ujala této duchovní i materiální obnovy. Navzdory obrovským rozměrům tohoto projektu se odvážně pustila do díla.
Matka Maravillas však nebyla zakladatelkou nové řeholní rodiny, nevytvořila novou spiritualitu. To ani nikdy nechtěla. „Nám nezáleží na tom, abychom po sobě něco zanechaly. Bosé karmelitky již založené byly, a jestli náš klášter nepřetrvá, nebude to žádná tragedie.“ Matka Maravillas žila pro Karmel a obětovala ve službě Řádu své kontemplativní povolání i dary, které od Boha obdržela. Podle jejího názoru bylo dílo sv. Terezie dokončeno do posledního detailu a proto není třeba k němu něco přidávat nebo ubírat. Kdyby k tomu došlo, už bychom ho nemohli nazývat dílem tereziánským. „Velikou bolestí je pro mě už jen sama myšlenka, že bychom mohly změnit něco z toho, co nám naše svatá Matka vytyčila s takovým nebeským světlem a s takovým žárem Boží lásky, s takovou moudrostí a s takovým srdcem, které jí dal Pán!“ psala v roce 1966. Život a dílo sv. matky Maravillas je vzorem rovnováhy mezi věrností tereziánskému charismatu a přizpůsobením se tomu, co vyžadovala tehdejší doba. Snažila se bdít a být nadevšechno věrná přijatému dědictví, a tak zakládala Karmely v tom nejčistším tereziánském stylu.

Pokračovat
Zpět na úvod