Trojiční texty v sanjuanistických spisech
Povzbuzeni tímto trojičním portrétem svatého Jana bychom možná ve spisech Mystického učitele čekali velkou záplavu trinitárních textů nebo celých pojednání o Trojici. Ve skutečnosti tu však výslovných trojičních pasáží najdeme spíše poskrovnu. Může nás dokonce zarazit už samotný fakt, že termín „Trojice“ zde nacházíme pouze čtrnáctkrát (nepočítáme-li dvě varianty navíc v druhých redakcích Duchovní písně a Živého plamene lásky) a přívlastek „trojjediný“ (trino) dokonce pouze dvakrát v jediném úryvku. (14) Z toho ovšem nelze vyvozovat ani Janův nezájem o Trojici (právě uvedená biografická svědectví přece hovoří docela jinou řečí!), ani že by byl kdovíjak poplatný neoplatonskému monismu či předkřesťanskému monoteismu (který se v teologii jeho doby tak často objevoval) a už vůbec ne, že by jeho zkušenost, původně „univerzálně mystická“, byla jen dodatečně „pokřesťanštěna“. (15) Je třeba zkoumat konkrétní texty, jež jsou k dispozici, a teprve na základě jejich obsahu odvozovat skutečný dosah a význam trojičního tajemství v nauce autora.
Z chronologického hlediska je zajímavé, že trojiční texty najdeme buďto na začátku nebo naopak na vrcholu Janova psaní, totiž v poetických skladbách Romance na evangelium „In principio erat Verbum“ a Že dobře já znám pramen, které vznikly v konventním toledském žaláři v letech 1577‑1578 a v závěrečných strofách Duchovní písně (DPB 36-39, respektive DPA 35-38) a komentáři Živý plamen lásky, jejichž první verze vznikly v letech 1584 (DPA) a na přelomu 1585/6 (ŽPA) a druhé pravděpodobně v letech 1586 (DPB) a 1591 (ŽPB). Z toho zřejmě plyne, že po celou dobu svého psaní žil světec z tajemství Trojice, avšak výraznější, mystické trojiční projevy nacházíme právě v toledském vězení (1577/8) a v závěrečné fázi pobytu v Granadě. (16)
Ať už však uvažujeme o trojičních básních svatého Jana od Kříže nebo o komentářích Duchovní píseň a Živý plamen lásky, vždy máme co do činění s texty autora, který je zralým teologem, mystikem a mystagogem. Po solidních humanitních studiích v Medině del Campo (1559-1563) absolvoval totiž studium teologie na prestižní Salamancké univerzitě (1564‑1568) a vzápětí byl rektorem první koleje bosých karmelitánů v Alcalá de Henares (1571n.), takže se zřejmě zúčastňoval rovněž akademických diskuzí na Komplutenské univerzitě. V roce 1577 žil už rozvinutým mystickým životem, neboť měl za sebou vznik glos Vstoupil jsem, kde jsem nevěděl (Entréme donde no supe) a Žiji v sobě bez života (Vivo sin vivir en mí), které zřetelně (zvláště první z nich!) vykazují stopy mystické zkušenosti; (17) ba je velmi pravděpodobné, že v té době již prožíval stav, který v Duchovní písni označí jako duchovní manželství. (18) Nakonec je třeba konstatovat, že v době, kdy začal psát, byl také zkušeným mystagogem, neboť měl za sebou zastávání úřadů spojených s duchovní formací bratří (novicmistr v Duruelu, Manceře de Abajo a Pastraně a rektor koleje v Alcalá), duchovním vedením kontemplativních mnišek (v letech 1572-1577 zpovědníkem karmelitek ve Vtělení) a běžnou pastorací věřících (zpovídání, kázání, katecheze…) po celé předtoledské období jeho kněžství.