Dynamika trojiční zkušenosti
Je tedy zřejmé, že když Jan začíná psát své trojiční texty, je připraven jak intelektuálně, tak lidsky a duchovně. Neznamená to ovšem, že žije v nějakém pomyslném stavu „dokonalosti“, který by neumožňoval další růst; naopak: typickou známkou tohoto světce je právě jeho ustavičný a stále překvapující vývoj, kvalitativní zrání. (19) Není proto vůbec náhodou, že jedním z hlavních témat jeho duchovní nauky, k němuž se stále vrací, je duchovní rozvoj jednotlivce. (20) A ve schématu, které zde Jan používá, se mystická trojiční zkušenost váže jednak k úplnému začátku, k jakési „prehistorii“ duchovního života věřícího (jež je vymezena nejen předvelikonoční fází dějin spásy, nýbrž i věčným tajemstvím Božím), (21) jednak k vrcholu duchovního života, k pokročilému stavu duchovního manželství. (22)
Opět se zde vzájemně proplétají Janova duchovní zkušenost a nauka jeho spisů, a poněvadž nemáme k dispozici více biografických údajů o světcově trojiční zkušenosti, než které už byly uvedeny ze svědectví bosých karmelitek, musíme se pokusit rovněž o opačný postup, než bývá běžný: neinterpretovat jen Janovy spisy jeho životem, nýbrž i jeho život spisy, které po sobě zanechal. Takový postup je zcela legitimní: už první životopisec Jana od Kříže, otec Josef od Ježíše Marie Quiroga ho zvolil, a jestliže ve svém záměru selhal, pak spíše kvůli „nedostatku pružnosti a přemíře vyumělkovanosti“ než že by šlo o metodologickou chybu. (23) V posledku bude zapotřebí pokusit se o diachronní četbu jeho trojičních textů ve snaze objevit v nich jeho vlastní duchovní vývoj, neboť navzdory skutečnosti, že vznikly během poměrně krátkého období (to podstatné se dá stěsnat do let 1577-1586!), rozvoj je zde přece jen možné vystopovat. (24)