Netrpělivost a umírání z lásky
A to rovněž vysvětluje, proč už proměněný mystik netrpí podobně jako v duchovních zásnubách, třebaže mezi oběma situacemi existuje značná podobnost. V duchovním zasnoubení se člověk již setkával s Milovaným, ale jeho schůzky s ním byly pomíjivé a krátké, a to jej naplňovalo bolestí, neboť dosud nevstoupil do duchovního manželství. Nyní už je sice s Milovaným trvale sjednocen, ale nová perspektiva věčného života, která se před ním náhle otevřela, v něm také živí touhu po definitivním naplnění, které na této zemi není možné. Přesto na ni reaguje odlišným způsobem.
Svatý Jan od Kříže k tomu píše: „Třebaže je pravda, že v tomto tak vznešeném stavu je duše tím shodnější s vůlí Boží a tím spokojenější, čím víc je přetvořena v lásku, a že neumí a není schopna prosit o nic pro sebe, ale o všechno jen pro Milovaného (…), poněvadž žije dosud v naději, kdy nemůže nepociťovat prázdnotu, tolik sténá, třebaže příjemně a mile, kolik jí ještě chybí k úplnému vlastnění přijetí za Boží děti; a až se dovrší její sláva, utiší se její žádost. I když je duše na zemi sebevíc spojena s Bohem, tato žádost se nikdy nenabaží a neutiší, dokud se neobjeví jeho sláva (…). A tato žádost a její prosba není provázena bolestí, neboť duše jí zde není schopna, nýbrž je provázena příjemnou a rozkošnou touhou a její prosba je v souladu s duchem a smyslem, (…) protože vůle a žádost jsou tak zajedno s Bohem, že duše pokládá za svou slávu, když se splní to, co chce Bůh“ (ŽPB 1,27n.).
Rozdíl je v kvalitě lásky: zatímco zde je člověk natolik jedno s Bohem, že chce opravdu jen to, co on, dříve jej poháněla jeho vlastní netrpělivost lásky, a byla to právě ona, která mu působila bolest. (27) Toužil po smrti, aby přestalo jeho strádání, aniž by se přitom ovšem tázal, co si přeje jeho Milovaný. Tuto perspektivu dobře odráží jedna z nejranějších básní Mystického učitele, glosa Žiji v sobě bez života. (28) Autor v ní mimo jiné volá: „Tento život, který žiji / je zbavováním žití / a tak je ustavičným umíráním / dokud nebudu žít s tebou. / Poslyš, můj Bože, co říkám: / Takový život nechci, / neboť umírám, protože neumírám“ (2. strofa).
Jak jiný je naproti tomu postoj duše na vrcholu duchovního rozvoje: „Ona zde, vyprovokována, odpovídá: Skonči už, chceš-li. Tím předkládá Snoubenci ony dvě prosby, kterým nás on naučil v evangeliu, to je: Adveniat regnum tuum; fiat voluntas tua. A tak je to, jako by řekla: Skonči, to je, dej mi toto království, chceš-li, to je, podle své vůle“ (ŽPB 1,28).
Podobně jako samotná poéma Kam ses ukryl, Milovaný? končí horátiovsky laděnou strofou: („Že na to nikdo nehleděl; / Amínadab se tam také nezjevil, / a skončilo obléhání, / a jízda / před zraky vod klesla“), dovršuje se rovněž itinerář duchovního rozvoje mystického života pokojným očekáváním věčné blaženosti, která definitivně naplní touhy a naděje milující duše: „Všechny tyto dokonalosti a dispozice předkládá snoubenka svému Milovanému, Synu Božímu, s touhou, aby jím byla přenesena z duchovního manželství, k němuž chtěl Bůh, aby dospěla v této církvi bojující, do oslaveného manželství církve vítězné. K tomu kéž ráčí pozvednout všechny, kdo vzývají jeho jméno, sladký Ježíš, Snoubenec věrných duší, jemuž patří čest a sláva, spolu s Otcem i Duchem svatým in saecula saeculorum. Amen“ (DPB 40,7).
Nám, kteří jsme měli na chvíli možnost provázet mystickou duši jejími bolestmi Boží lásky, nezbývá než se s tímto přáním Mystického učitele ztotožnit a vyprošovat všem věřícím to, co postupně odhaluje, jak bolí Bůh, ale co také vede k onomu odevzdanému, láskyplnému a pokojnému postoji: „skonči už, chceš-li“.
z Communio 3/2005
s laskavým svolením
Poznámky pod čarou:
(1) Díla sv. Jana od Kříže cituji v překladu publikovaném Karmelitánským nakladatelstvím (1998-2001), s výjimkou Temné noci, jejíž citace pocházejí z mého vlastního, dosud nepublikovaného překladu. V odkazech používám následujících zkratek: DPB = Duchovní píseň, 2. redakce (první číslo označuje strofu, druhé bod); N = Temná noc (číslo před zkratkou označuje knihu, čísla za zkratkou kapitolu a bod); V = Výstup na horu Karmel (způsob číslování jako u N); ŽPB = Živý plamen lásky, 2. redakce (číslování jako u DPB).
(2) Federico Ruiz k tomu píše: „Na základě lásky uspořádává Jan od Kříže v Písni celý rozvoj duchovního života. Láska se stává úplným programem, a ne pouze jednou z teologálních ctností, které je třeba do hloubky žít v rozvoji života svatosti. Píseň nabízí nejúplnější vytýčení cesty sjednocení, jež světec vytvořil. Výstup končí příliš záhy, Noc se omezuje na jedno období, Plamen začíná pozdě. Píseň představuje celý průběh, přičemž za základ staví lásku.“ – In San Juan de la Cruz, Obras completas, Editorial de Espiritualidad, Madrid 51993 (dále jen: Obr.ede), str. 578.
(3) Viz k tomu např. studii Xavier Pikaza, El „Cántico Espiritual“ de San Juan de la Cruz. Poesía, Biblia, Teología, Madrid 1992.
(4) Srov. Obr.ede, str. 571n. Strukturu první verze této básně lze najít in Sv. Jan od Kříže, Duchovní píseň, Karmelitánské nakladatelství (dále jen: KN), Kostelní Vydří 2000, str. 8.
(5) Je třeba ovšem hned zdůraznit, že „začátečníkem“ není pro světce ten, kdo je na počátku křesťanské existence (tedy záhy po křtu, pokud ho přijal jako dospělý člověk, nebo v době následující bezprostředně po osobním přijetí daru víry v dospělém věku u toho, kdo byl pokřtěn jako dítě), ba ani ten, kdo jednoduše bojuje s hříchem (jak to nacházíme například v nauce sv. Tomáše Akvinského), nýbrž spíše ten, kdo svou víru projevuje již velmi angažovaným způsobem. Jde tedy o rozvinutější a kvalitativně vyšší podobu křesťanské existence. Srov., co k tomu píši ve Všeobecném úvodu (dále jen: VÚ) in Sv. Jan od Kříže, Krátké spisy a korespondence, KN, Kostelní Vydří 1998, str. 45.
(6) Pro svatého Jana od Kříže je příznačný určitý „svatý spěch“, který je vnějším projevem jeho radikálního a důsledného přilnutí ke Kristu. Jako výmluvná ilustrace tohoto jeho postoje může posloužit například popis prvního setkání s Janem od svaté Terezie z Avily. Ta, když se dozví, že Jan hodlá přestoupit ke kartuziánům, jej žádá, aby raději přijal její řádovou reformu a založil první konvent bosých karmelitánů. Jan souhlasí, ovšem pod podmínkou, „že se věc nebude příliš protahovat“ (srov. Kniha o zakládání 3,17).
(7) V pohledu na to, co je mystický život a kdo je mystik, se přidržuji zhruba té pozice, kterou představuje Giovanni Moioli v hesle „Mystika křesťanská“ in S. de Fiores a T. Goffi (ed.), Slovník spirituality, KN, Kostelní Vydří 1999, str. 542-554, zejména 548nn.
(8) V následující citaci neuvádím odkazy na tato biblická místa, abych text zbytečně nepřetěžoval. Je možné je nalézt (spolu s krátkým komentářem k celé této pasáži v pozn. 2) v českém vydání Duchovní písně (KN, Kostelní Vydří 2000), na str. 32.
(9) Pro náznak správné interpretace tohoto místa viz pozn. 67 a 68 in Sv. Jan od Kříže, Výstup na horu Karmel, KN, Kostelní Vydří 1999 (dále jen: Výstup), str. 70n. Podrobnější komentář viz in Iain Matthew, Zasažen Bohem. Setkávání s Janem od Kříže, KN, Kostelní Vydří 2005, str. 87nn.
(10) Janovu skicu Hory dokonalosti i krátký komentář k ní viz in Výstup, str. 11-13.
(11) V publikovaném českém překladu pana Gustava Francla (Sv. Jan od Kříže, Poezie, KN, Kostelní Vydří 1992, str. 58-61) se tato báseň jmenuje Ani půvabům a kráse. Výlučně s ohledem na obsahovou stránku těchto veršů si zde dovoluji českému čtenáři předložit vlastní, co možná nejvěrnější nebásnický překlad: „Ani pro všechnu krásu / nikdy neztratím hlavu, / nýbrž (jen) pro jakési nevímco, / jehož se dosahuje šťastnou náhodou. // Chuť dobra, které je konečné, / může nanejvýš dospět / k ukojení žádosti / a k pokažení chuti; / a tak ani pro všechnu sladkost / nikdy neztratím hlavu, / nýbrž (jen) pro jakési nevímco, / jež se nalézá šťastnou náhodou. // Velkodušné srdce / se nikdy nesnaží zdržovat / tam, kde je možné projít, / nýbrž v tom, co je těžší; / Nic je neukojí / a natolik stoupá jeho víra, / že okouší jakési nevímco, / jež se nalézá šťastnou náhodou. // Tomu, kdo s láskou stoná, / božským bytím dotčený, / se chuť tak mění, / že odumírá chutím; / jako ten, komu horečka / omrzuje pokrm, který vidí, / a dychtí po jakémsi nevímčem, / jež se nalézá šťastnou náhodou. // Nedivte se tomu, / že jeho chuť je v takovém stavu, / protože je příčinou zla / odlišnou od všeho ostatního; / a tak každý tvor / je viděn odcizený, / a zakouší jakési nevímco, / jež se nalézá šťastnou náhodou. // Neboť když je vůle / dotčena božstvím, / nemůže být uspokojena / ničím kromě božství; / ale protože jeho krása je taková, / že se vidí pouze vírou, / okouší ji v jakémsi nevímčem, / jež se nalézá šťastnou náhodou. // Nuže, o takto zamilovaném / mi řekněte, zda by vás trápilo, / že nenachází chuť / v celém stvoření; / jen bez formy a podoby, / bez nalezení opory a základu, / okouší tam jakési nevímco, / jež se nalézá šťastnou náhodou. // Nemyslete si, že nitro, / jež má mnohem vyšší hodnotu, / nachází radost a veselí / v tom, co zde chutná; / nýbrž nad všechnu krásu, / a to, co je a bude a bylo, / okouší tamní jakési nevímco, / jež se nalézá šťastnou náhodou. // Víc naplňuje své úsilí / ten, kdo se chce obohatit / tím, co se má získat, / než tím, co již má; / a tak k větším výškám / já vždy se budu ubírat, / především k jakémusi nevímčemu, / jež se nalézá šťastnou náhodou. // Ani pro to, co skrze smysly / se zde může vnímat, / a všechno to, co je možné pochopit, / byť by to bylo velmi vznešené, / ani pro půvab a krásu / já nikdy neztratím hlavu, / leč pro jakési nevímco, / jež se nalézá šťastnou náhodou.“
(12) Otázka utrpení Boha se vztahuje na Krista, pochopitelně, pouze co do jeho božství, z hlediska dějin spásy tedy na preexistující Slovo a na vzkříšeného Krista. A právě to druhé je situací, kterou nahlíží svatý Jan od Kříže, nakolik se zabývá duchovním životem křesťana, jenž se mysticky setkává se zmrtvýchvstalým Kristem, svátostně přítomným a působícím silou Ducha v dějinách církve a světa.
(13) Všimněme si vyvážených formulací Mystického učitele: „u zamilovaných patří zranění jednoho oběma, a v témže pocitu (v orig. takto dosl.: sentimiento) setrvávají oba“ a „jsi-li raněna mou láskou, já (…) přicházím raněn touto tvou ranou k tobě“
(14) V českém vydání Janových básní se tato skladba nazývá Pastýř je sám a zmíněný verš je zde přeložen jako „nitro zraněné do krve“, bohužel, pouze ve strofách 3-5, nikoli rovněž v 1. strofě jak je tomu v originálu. Srov. Poezie, str. 30.
Je možná dobré připomenout, že první čtyři sloky básně jsou zřejmě plodem lidové bukolické poezie. Ty svatý Jan od Kříže jednoduše přijal nebo jen lehce přepracoval a přidal k nim svou pátou strofu, která teprve z malého pastýře, trápícího se neopětovanou láskou pastýřky, činí Krista umírajícího na kříži. Srov. Damaso Alonso, La poesia di san Giovanni della Croce, Ed. Abete, Roma 1965 (dále jen: La poesia di san Giovanni della Croce), str. 43nn., zejména pozn. 1 na str. 49-52.
(15) Je užitečné si povšimnout, že i v tomto případě jde o vlastní text druhé redakce, kterou světec píše již s jasným vědomím, že chce představit celkový rozvoj duchovního života. Proto se v DPB objevuje více souhrnných nebo srovnávacích pasáží, které v první redakci (zejména v její první půli) chybějí. Tento postřeh platí ostatně i o následující citaci v textu.
(16) Viz, co k tomu uvádím ve VÚ, str. 47n.; srov. také Duchovní píseň, str. 14-16. S ohledem na patristický vliv výkladu Písně písní na Mystického učitele viz také Manuel Diego Sánchez, „La herencia patrística de Juan de la Cruz“, in F. Ruiz (ed.), Experiencia y pensamiento en San Juan de la Cruz, Editorial de espiritualidad, Madrid 1990 (dále jen: Experiencia y pensamiento), str. 88nn.
(17) Srov. La poesia di san Giovanni della Croce, str. 19-84.
(18) Srov. co k tomu uvádím in Duchovní píseň, str. 101, pozn. 5.
(19) Každé ze stěžejních děl svatého Jana od Kříže je velmi originální a svébytné. Dá se ovšem říci, že mezi Výstupem na horu Karmel a Temnou nocí existuje velká ideová příbuznost, podobně jako mezi Duchovní písní a Živým plamenem lásky. Máme tak před sebou dva bloky hlavních Janových spisů: Výstup-Noc a Píseň-Plamen. Tyto dva bloky jsou natolik od sebe odlišné, že někteří autoři odmítají jeden z bloků jako neautentický či přinejmenším neoriginální, svatým Janem pouze přejatý od jiných. Většina si je ovšem vědoma, že všechny jsou výrazně sanjuanistické, a že je spíše potřeba pokoušet se o integraci těchto dvou bloků. Takový úkol ovšem není nikterak snadný, neboť se v těchto blocích užívá odlišných, autonomních schémat. Srov. Federico Ruiz, „Unidad y contrastes: hermeneutica sanjuanista“, in Experiencia y pensamiento, str. 26-28. Jeden ze závěrů, k nimž se v této souvislosti dochází, je přesvědčení, že k duchovním zásnubám dochází v pokročilém stadiu noci ducha. Viz Laureano Zabalza, El Desposorio Espiritual según San Juan de la Cruz, Burgos 1964, str. 132-140; srov. také Eulogio Pacho, heslo „Desposorio espiritual“, in E. Pacho (ed.), Diccionario de San Juan de la Cruz, Ed. Monte Carmelo, Burgos 2000 (dále jen DSJC), str. 408-422, zejména 414n.
(20) „Smysl“ (sentido) a „duch“ (espíritu) jsou v dobové filozoficko-teologické antropologii chápány jako dvě části či dva zásadní rozměry lidské duše, reprezentující ovšem celého člověka. Smysl tvoří vnější a vnitřní smysly, ducha vyšší mohutnosti (rozum, paměť a vůle). Více viz in VÚ, str. 32n.
(21) K tématu temné noci svatého Jana od Kříže viz i popularizující prezentace: Wilfrid Stinissen, Noc je mým světlem, KN, Kostelní Vydří 1997.
(22) Jde o strofu, která je v definitivní, tj. druhé redakci komentáře, řazena jako dvacátá druhá, zatímco v první byla dvacátou sedmou. Je to právě tato strofa, která se stala světci východiskem při přepracování Duchovní písně. Teprve v pokročilém stadiu psaní první redakce si totiž Jan od Kříže uvědomil, že mu básnická skladba Kam ses ukryl, Milovaný? může posloužit za východisko líčení duchovního rozvoje křesťana, a tak se následně rozhodl spis z tohoto pohledu přepracovat a přeskupil proto také pořadí jednotlivých strof zmíněné poémy. Více viz Duchovní píseň, str. 10-13.
(23) Pro podrobnější charakteristiku viz: Eulogio Pacho, heslo „Matrimonio espiritual“, in DSJC, str. 928-932.
(24) Idea, že ve stavu duchovního manželství již člověk netrpí je v sanjuanistických spisech všudypřítomná; srov. např. 2N 9,11; 10,5; DPB 14,2.10; 20,11.16; 22,4.8; 39,14; ŽPB 1,28; 3,23; 4,12.
(25) Viz také Alfonso Baldeón-Santiago, heslo „Pena/s“ in DSJC, str. 1161.
(26) Cit. dle: Federico Ruiz Salvador, Introducción a San Juan de la Cruz. El hombre, los escritos, el sistema, Biblioteca de autores cristianos, Madrid 1968, str. 249.
(27) Srov. Eulogio Pacho, heslo „Dolencia de amor“, in DSJC, str. 470.
(28) Srov. Poezie, str. 25-27; tam pod názvem „Žiji jako bez života“.