1. Motivování zraňující láskou a úzkostné hledání
Již samotný začátek básně a na něj navazující komentář jsou velmi výmluvným slovem svatého Jana od Kříže k našemu tématu. Mystický učitel v nich totiž prezentuje první krok duchovního života (5) jako jakési úvodní setkání s Kristem, jež vyvolává láskyplné zranění duše, provokující člověka k následnému úzkostnému hledání Milovaného. První strofa poémy to vyjadřuje slovy: „Kam ses ukryl, / Milovaný, a mne zanechal v nářku? / Jako jelen jsi utekl, / když jsi mě zranil; / vyběhla jsem za tebou, a byl jsi pryč“ (verše 1-5). A autor sám komentuje tuto strofu, mimo jiné, takto: „Nepřítomnost Milovaného je v milujícím příčinou trvalého nářku, protože totiž mimo něj nic nemiluje, v ničem neodpočívá ani nedostává úlevu. Proto se podle toho pozná, kdo opravdově miluje Boha, že se nespokojí s ničím menším, než je On. (…) A tak duši nestačí pokoj, klid a uspokojení srdce, k nimž může dospět v tomto životě, aby v ní přestal nářek, byť pokojný a bezbolestný, v naději na to, co jí chybí. (…) Tento nářek tedy má zde duše v sobě, ve svém zamilovaném srdci; protože kde zraňuje láska, tam je nářek rány, a volá stále, neboť zakouší nepřítomnost; tím víc, že duše již zakusila něco z onoho sladkého a příjemného sdílení Snoubence, a když se vzdálil, zůstala náhle osamocena a vyprahlá“ (DPB 1,14).
Úvodní perspektiva je tedy dána velmi krátkou, avšak o to intenzivnější zkušeností přítomnosti Milovaného, která má na věřící osobu účinek „rány lásky“ (srov. tamtéž,17-19). A právě tato rána způsobuje, že se člověk rozhodne vykročit (či spíše „vyběhnout“!) (6) za Bohem. Mystický učitel to z teologického hlediska komentuje velice lapidárně: „Tyto návštěvy slouží k tomu, aby oživovaly poznání a zvětšovaly žádost, a následně bolest a dychtivost vidět Boha“ (tamtéž,19).
Bůh tedy bolí, a to již na samém počátku duchovního putování! Avšak není to bolest samoúčelná, ani vyvolaná přímo a bezprostředně Bohem, nýbrž má za cíl vyprovokovat věřícího k tomu, aby se vůbec vydal na cestu za Kristem, a Bůh ji pouze dopouští. Vlastní příčnou této bolesti je lidská touha netrpělivé lásky, která by již chtěla být trvale a dokonale sjednocena s Milovaným, a zatím to ještě není možné z mnoha příčin, jež se postupně více ozřejmí.