2V 6 + 2N 21
Bylo by velmi dobré, kdyby si každý karmelitán osvojil pro svou duchovní formaci jako jeden z nejlepších možných textů text šesté kapitoly druhé knihy Výstupu na horu Karmel a 21. kapitolu druhé knihy Temné noci. Jedná se o dvě kapitoly, kde se naprosto nejjasněji vyjadřuje o teologálních ctnostech, uvádí, co každá z nich působí v duchovních životě. Vysvětluje to na slově „disfrazada“ – přestrojena, převlečena, které je obsaženo v druhé sloce básně o Noci. Jde o jednu z těch kapitol, v nichž mystik svou nauku obohacuje o prvky obrazotvornosti, fantazie, které napomáhají lepšímu zapamatování předávané nauky. „Přestrojit se“ se znamená obléci se do teologálních ctností a naklonit si tak Krista Snoubence a zároveň se ukrýt a lépe se ubránit nepřátelům ducha.
Začíná výběrem barev jednotlivých částí oděvu: „bílá, zelená a červená, jimiž se vyznačují tři teologální ctnosti, kterými jsou víra, naděje a láska. Jimi nejen získá milost a přízeň svého Milovaného, ale bude dobře ochráněna a půjde bezpečná před svými třemi nepřáteli.“
A jako božský krejčí představuje tento teologální oděv/livrej: „víra je tunika tak zářivé bělosti, že rozptýlí pohled všeho rozumu“. Když pak objasnil dobrodiní, užitečnost a působení víry, přechází k naději: „Potom, na bílou tuniku víry duše obléká druhou barvu, což je zelená kamizola, kterou, jak jsme řekli, se značí ctnosti naděje.“ Poté co opěval také tuto druhou ctnost, dospívá k lásce. „Přes bílou a zelenou, aby se zdokonalila a dokončila převlek a odění, duše zde obléká třetí barvu. Je to skvoucí červená tóga, podle ní se rozpozná třetí ctnost, kterou je láska. Ta dává půvab nejen oběma jiným barvám, ale pozdvihuje duši do takové vysokosti, že ji klade do Boží blízkosti, krásnou a milou.“
Světec tu několikrát použil slovo „livrej“, které označuje odění, jež knížata, pánové a někteří další dávají svým služebníkům na znamení jejich příslušnosti. Nosit livrej teologálních ctností znamená být nejen služebníkem Pána, ale i jeho synem.
Poté co naznačil úkol každé jednotlivé teologální ctnosti říká o všech: „neboť mají za úkol zprostit duši všeho, co je méně než Bůh a následně ji pak mají s Bohem spojit“ (2N 21,11). Což je v podstatě totéž, co přeloženo do jazyka dopisů, říká Eleonoře Baptistě, bosé karmelitce v Beas: „Nakonec po řeholníkovi Bůh chce, aby jím byl takovým způsobem, aby se vším skoncoval a aby všechno skončilo pro něj, neboť on sám chce být jeho bohatstvím, útěchou a blaženou slávou.“ (10)
Bosý karmelitán, jakého si svatý Jan od Kříže přeje, má tedy být teologální osobou, člověkem víry, naděje a lásky, člověkem, který v celé své existenci staví na víře, naději a lásce.