Duchovní píseň

Nedostatky řeholních bratří, na které poukazoval v 1V 11,4-5, najdeme také v Písni (B) 18-19 a 28,6-7, tj. i v tomto spise bychom našli prvky, které nám umožní utvořit si obraz bosého karmelitána jakožto člověka, jehož existence má teologální charakter. Můžeme se zběžně podívat na slavnou 28. sloku:

„Má duše je zaměstnána
A celé mé bohatství je v jeho službě
Nehlídám už stádo
Ani nedělám něco jiného
Neboť jen v milování je můj úděl.“

Zde je již plně řeč o teologálním životě, „říká, že její duše i tělo i mohutnosti i celá její schopnost je zaměstnána, ne již věcmi, nýbrž tím, co je ke službě jejímu snoubenci; a že proto nevyhledává svůj vlastní zisk, ani nejde za svými zalíbeními, tím méně se zabývá jinými věcmi a cizími záležitostmi od Boha odlišnými a že dokonce i k samotnému Bohu se nechová již jiným způsobem či stylem než cvičením se v lásce, protože již převrátila a změnila celé svoje předchozí chování v lásku“.
V tomto zpěvu, když v komentáři ke čtvrtému verši vysvětluje, čím se duše předtím, než sem dospěla zabývala (č. 7), mluví bezpochyby o bosém karmelitánovi, ale mluví i o nás, a to ve zpěvu 26. v komentáři k pátém verši „a ztratila jsem stádo, které jsem dříve pásla“, kde zmiňované nedostatky jsou opět typické nedostatky řeholních bratří (srov. 18 „věcičky, které dosud zavánějí světem“). Jde o stejnou osobu: ta, jež předtím byla líčena jako už osvobozená z jejich pout, je nyní líčena jako tak, která se starala o tato stáda a houfy dobytka.
Ono stádo, o němž zde mluví, je totožné s tím, o němž je řeč v knize Výstupu, kde se píše o habituálních/obvyklých nedokonalostech jako „obecný zvyk mnoho mluvit, drobné přilnutí k nějaké věci, které nikdy nechceme přemoci, např. k osobě, k šatům, ke knize, k cele, k určitému druhu jídla a k poklábosení a k potěšeníčku, když chceme něco okoušet, vědět a slyšet apod. (1V 11,4). Jan se už o tom zmínil jinde, zde to však vysvětluje šířeji a jasněji. Všechny tyto nedokonalosti budou odstraněny temnou nocí a žít v této noci (aktivní či pasivní) znamená učit se žít teologálně.
Vracíme se tedy opět k tomu, že si Jan od Kříže představuje bosého karmelitána především jako bosého karmelitána, který žije teologálním životem.

Pokračovat
Zpět