Průběh založení Karmelu
od Formy života po bulou schválenou řeholi (Innocenc IV., 1247)
Carlo Cicconetti O.Carm.
Předběžná upozornění
Karmelitánská řehole je před námi jako „literární text“ a jako písemný dokument, který nám připomíná původní zakladatelské charisma.
Sestává ze dvou prvků, podstatných pro každou řeholi: zakladatelského charismatu a ověření či rozlišení a nařízení církve.
První součást odvolává na radikální požadavek následování Krista (sequela Christi), jak k ní vybízí evangelium (jde o prvek teologicko-asketický); druhá se týká vnější a veřejné organizace, a jde tedy o historicko-právní prvek. Je totiž úlohou církve, aby schvalovala účinky teologicko-právního rázu, jež jsou vlastní řádně složené a „zveřejněné“, to je právně „oslavené“ řeholní profesi.
Zatímco evangelijní obsah řeholního stavu je podstatně stálý, druhý prvek se během staletí změnil, zvláště v návaznosti na objevení se nových forem společného života, inspirovaných evangeliem.
Jak zakladatelské charisma karmelitánského řádu, tak jeho uzákonění (Řehole) nevznikly jako úplné a definitivní od počátku: projasňovaly se a formulovaly jen postupně podle okolností založení, a jejich ráz je dán zeměpisnými, společenskými a církevními prvky.
Jedno z heuristických kritérií, z něhož je třeba vyjít, chceme-li postihnout smysl a záměr Řehole, je „dějinná“ rekonstrukce samotného textu a jeho kontextu. Jelikož se jedná o plod dané minulosti, je to právě v této minulosti, kde se nachází jeho první interpretace. (1)
Vývojové fáze karmelitánské řehole
Vitae formula
Regula Bullata: Innocenc IV. (1247)
Závěr
Když Innocenc IV. předal karmelitánům „Návod k životu“ svou bulou, která jej obsahuje „slovo od slova“, učinil veřejnou a slavnou (tj. Řeholí) jak jejich zákonodárství, tak i je samotné jako skupinu poustevníků na Karmelu. Činí tak rovněž tím, že ujišťuje o tom, že skládají tři sliby, jež jsou podstatnými prvky, které kvalifikují jak mnicha, tak řeholního kanovníka, čímž přetváří dosavadní „Návod k životu“ v řeholi. Dovolením zakládat domy v obydlených oblastech a náznakem o „žebravém putování“ (srov. Řehole 5.17) uzavírá průběh založení karmelitánského řádu, když dává jeho řeholi základní obsah, který slibují dodnes. Zásah Innocence IV. je nejen právním uznáním „apoštolského života“ (mendikantů) a už vůbec ne prvořadě skutečným „zmírněním“. Je něčím mnohem větším: slavnostním a definitivním církevním uznáním, a tedy závěrečnou pečetí průběhu založení řádu.
Ze dne karmelitánské spirituality v Praze