Řehole v konventu Vtělení v Avile
Je toho velmi málo, co víme o Tereziině noviciátu a o jejích letech řeholní formace jako karmelitky v avilském konventu Vtělení. Tam mnišky skládaly profesi „podle Řehole Karmelu“. Také ona tak učinila 3. listopadu 1537 ve věku dvaadvaceti let a to s velkou rozhodností: „Nevím, jak jsem zde mohla skončit, když si vzpomenu na způsob mé profese a na velkou rozhodnost a spokojenost s níž jsem ji složila, a na zásnuby, které jsem (tak) s Vámi uzavřela. Nemohu to říci bez slz, a měly by to být (slzy) krvavé a mělo by se mi zlomit srdce, a nebyla by v tom přemíra lítosti vzhledem k tomu, jak jsem Vás později urazila. Zdá se mi nyní, že jsem měla pravdu, když jsem nechtěla tak velkou důstojnost, poněvadž jsem ji tak špatně užila“ (Ž 4,3).
Třebaže neznáme formulaci Tereziiny profese, je třeba předpokládat, že vypadala víceméně jako tato, použitá jen o nějaké to desetiletí dříve (přesněji 17. října 1521), jak vyplývá z notářského zápisu:
„Já, sestra María Ordóñez, skládám profesi a slibuji poslušnost Bohu a blahoslavené Panně Marii z hory Karmel a bratru Bernardinovi, generálnímu převorovi zmíněného Řádu, a tobě, Beatriz Guiera, převorko konventu Panny Marie od Vtělení, a tvým následovnicím, podle Řehole zmíněného Řádu, až do smrti.“ (8)
Ve smyslu znění této formulace, užívané v Řádu po mnoho let, karmelitka ze Vtělení skládala slib poslušnosti (bez výslovného zmínění dalších dvou slibů) podle Řehole Karmelu (a rovněž bez jakékoli zmínky Stanov). Jak se zdá, Řehole byla jediným vnitřním předpisem kláštera, který neměl Stanovy ve vlastním slova smyslu. (9) A Řehole, podle níž se zde žilo, byl bezesporu Evženova, tedy zmírněná či uvolněná, „ve shodě s tím, jak tomu bylo v celém Řádu, což je (Řehole) s bulou uvolnění“ (Ž 32,9; srov. Z 2,1.3; 3,2).
Jak vypadal text Řehole, kterou četla Terezie v konventu Vtělení? Četla ji v rukopisných kopiích či v nějakém vydání tiskem? Předem je třeba vyloučit přímou četbu latinského originálu, který byl k dispozici bratřím, ale mnišky mu rozumět nemohly. Také se nezdá, že by se jednalo o vydání tiskem v kastilštině. Přesto existují určité přibližné údaje, jež jsou k dispozici: zhruba před padesáti lety totiž objevil Otger Steggink velmi zajímavý rukopis z poloviny 15. století, nazvaný vzápětí „Avilský kodex“ (tak to lze číst na titulní straně: „Tato kniha je z konventu v Avile“), s širokým výběrem karmelitánských textů v dvojjazyčné verzi (v latině a v kastilštině) a mezi nimi i tři kopie Řehole: jedna Albertova textu a dvě Inocencova. (10)
Aniž bychom a priori vyloučili hypotézu, že Terezie znala tento korpus dokumentů a díky němu také různé verze Řehole, pečlivá studie Tomáse Álvareza prokázala, že všechny „tři kopie trpí značnými nedostatky“, jak co se týče latinského přepisu, tak co se týče překladu do kastilštiny; že je zde tolik chyb a tak nevalná kvalita, že je třeba se ptát, „zda v praxi sloužily karmelitánské komunitě“, na což on sám odpovídá, že tyto texty ve stavu, v jakém jsou „nemohly sloužit k veřejné četbě ani k uvádění novicek do znalosti Řehole či jako součást programu formace v ženském Karmelu“, (11) což ovšem nevylučuje možnou příležitostnou četbu notorických čtenářů Tereziina typu a k tomu i přiznávanou potřebu „znovu a znovu číst Stanovy“ (srov. Ž 35,2).