Vidění Boží Matky,
která vládne karmelitánskému životu modlitby
Zvláště je třeba upozornit na Eliášovo vidění na Karmelu. Na tomto vidění se zakládá mariánský ráz karmelitánské spirituality.
Na vrcholu Karmelu spatřil prorok po sedmeré modlitbě malý obláček. Přinášel déšť, který měl osvobodit vyprahlou zemi. Není nutné autenticky vykládat toto vidění. Nicméně mohu říci, že mnoho vykladatelů Písma svatého vidělo v tomto obláčku předobraz svaté Panny, která nesla v lůně Vykupitele světa. Není to poprvé, co byl oblak použit jako symbol. Na poušti mrak, který zakrýval archu úmluvy, byl znamením Boží přítomnosti. Četné okolnosti, ve kterých je zmínka o tomto obraze mraku, jsou připisovány sestoupení Boha na zem a jeho přebývání mezi lidskými dětmi. Z okolností, za kterých viděl prorok po své sedmeré modlitbě, jak vystupuje nad mořem oblak, můžeme vyvozovat, že viděl v oblaku předobraz Boží Matky – předobraz tajemství vtělení. To se plně shoduje s předobrazností Starého zákona. Tím spíše, že se Písmo svaté výslovně zmiňuje o tomto vidění v životě proroka, který měl být pozdvižen k tak vysokému stupni kontemplace. Rozhodně je velmi jisté – a řeší to otázku definice vůdčích zásad karmelitánského života modlitby – že v řádě bylo Eliášovo vidění vždy pokládáno za předobraz tajemství vtělení a za vzdálenou úctu k Bohorodičce. A pro tuto víru byla ve shodě s tradicí Karmelu stará svatyně, zasvěcená svaté Panně, postavena na hoře uprostřed poustevnických jeskyň. Ve zbožnosti našeho řádu, v karmelské škole, má toto vidění své vlastní místo a po staletí bylo považováno za oblíbený obraz, v jakém na ni řád hledí. Potřebujeme jen číst liturgii hodin o svátku Panny Marie Karmelské, abychom viděli, jakou důležitost má toto vidění pro duchovní život Karmelu.