Dux et Pater – Eliáš v tereziánském Karmelu
Pavel Vojtěch Kohut OCD
Kdo vstoupí do Chrámu svatého Petra ve Vatikánu a projde jím až k hlavnímu oltáři, může najít na vnitřní straně jednoho ze čtyř centrálních sloupů (konkrétně sloupu svaté Heleny) výklenek se sochou proroka Eliáše, kterou zhotovil na zakázku obou karmelitánských řádů sochař Agostino Cornacchini v roce 1727. Pod sochou čteme nápis: Universus Ordo Carmelitarum Fundatori suo S. Eliae Prophetae erexit. (1)
Tímto gestem se představení obou karmelitánských řádů: Řádu karmelitánů dávné observance (O.Carm.) i Řádu bosých karmelitánů (OCD), (2) přihlásili k proroku Eliášovi jako ke svému „zakladateli“, což vyjadřuje nejen samotné znění nápisu, nýbrž i ta skutečnost, že celá záležitost byla součástí širší iniciativy, s níž přišli generální představení hlavních řeholních řádů, když v roce 1668 požádali Kongregaci pro výstavbu chrámu svatého Petra o povolení umístit sochy zakladatelů svých řeholních institutů do dosud prázdných výklenků sloupů vatikánské baziliky. (3) Tím, že se tyto dva řády dohodly na společném zhotovení sochy proroka Eliáše, tedy oba, a to na „nejoficiálnější“ možné úrovni, prohlásily, že tato starozákonní postava je jejich zakladatelem, a tím stvrdily i prastarou tradici, která jej takto představovala.
Většina z toho, co znamenal a znamená Eliáš pro karmelitánskou tradici, zde již zaznělo v předcházejícím příspěvku. Já bych se proto rád zaměřil výhradně na to, čím byl a je tišbejský prorok pro tereziánský Karmel, čili pro španělskou karmelitánskou reformu, zahájenou svatou Terezií od Ježíše (1515-1582) a svatým Janem od Kříže (1542-1591), z níž se vzápětí zrodil Řád bosých bratří a mnišek blahoslavené Panny Marie z hory Karmel.
Logické a asi i správné by bylo představit celý historický vývoj vnímání proroka Eliáše v tereziánském Karmelu, citovat jednotlivé autory a doby a pokusit se o zmapování jednotlivých posunů v prožívání úlohy proroka Eliáše ve spiritualitě tereziánského Karmelu.
Já ovšem zvolím jinou cestu, pro mne bezesporu schůdnější, a svou úvahu se proto pokusím formulovat ve dvou částech: nejprve vyjdu z toho, čím byl prorok Eliáš pro Terezii od Ježíše a Jana od Kříže (a to učiním jednoduše na základě konkrétních textů z jejich děl) a pak naznačím, jaké je místo a úlohu této úctyhodné postavy ve spiritualitě tereziánského Karmelu a to i velmi prostinkým srovnáním s tím, jak tradičně, ale i současně vnímá Eliáše Karmel dávné observance.
I. Dux et Pater v dílech svaté Terezie a svatého Jana
Prorok Eliáš a svatá matka
Eliáš a svatý Jan
Výsledný obraz
II. Místo proroka Eliáše ve spiritualitě tereziánského Karmelu
„Zatmění“ Eliáše v tereziánském Karmelu a jeho důvody
Paradigmatická úloha Eliáše v tereziánském Karmelu