Živá duchovní tradice
Kromě těchto historických údajů, které poukazují na počátky mariánské zbožnosti Karmelu, uvádějí Stanovy také nejdůležitější prvky mariánské úcty sv. Terezie od Ježíše a sv. Jana od Kříže. Pokusíme se zhustit do několika bodů bohatou nauku mariánské spirituality řádu tak, jak ji řád žil od svých počátků a jak nám ji zanechali ve svých dílech některé významné osobnosti Karmelu.
Jména vyjadřující lásku a úctu
Můžeme doložit, že starobylá karmelitánská tradice vyjadřovala svůj láskyplný vztah k Panně Marii tím, že ji nazývala jmény vztahujícími se k jejímu tajemství, které Karmel v svých počátcích zvláštním způsobem zakoušel. Tak na začátku převládá označení Patronka řádu, avšak velmi brzy se také objevuje něžnější pojmenování – Matka, které nalezneme ve starých řádových dokumentech z kapitul a Stanov. Například ve Stanovách z roku 1369 se uvádí: „Ke cti Boží a blahoslavené Panny Marie, Matky Boží a Matky naší“.
V antifoně „Flos Carmeli“ je Panna Maria vzývána jako „Mater mitis“ (Matka dobrotivá) a Jan da Cimineto hovoří o Marii jako o „prameni milosrdenství a naší Matce“. Oba dva názvy souvisí s tajemstvím panenské Matky Boží, tj. s rozšířením jejího mateřství na všechny lidi. K těmto jménům je pak přidán titul Sestra, který do duchovní literatury zavedli karmelitáni ve 14. století, když psali o počátcích řádu. Vycházeli přitom od proroka Eliáše, který prorocky kontempluje malý obláček a vidí v něm Matku Mesiáše a také s oblibou popisovali vztah Panny Marie k poustevníkům na hoře Karmel.
Z hlediska nauky karmelitáni vyzdvihovali v kontemplaci jejích tajemství Mariino panenství, viděli v ní vzor panenského života na Karmelu a jeho souvislost s kontemplací. Z těchto důvodů karmelitáni vždy hájili Mariino Neposkvrněné početí, které bylo ve středověku předmětem velkých kontroverzí, a to jak na úrovni teologické, tak na úrovni praktické, tím, že zavedli tento svátek ve svém liturgickém kalendáři a slavili jej se zvláštní úctou. Odtud také pramení důraz mnohých karmelitánských autorů na kontemplaci Nejčistší Panny, neboť se cítili být jejími dětmi a zavazovali se napodobovat tento její kontemplativní postoj, který je symbolizován bílým pláštěm.
Řádová privilegia
Historie a mariánská spiritualita řádu, zvláště ve 14. – 16. století, obohatily prvotní dějinnou tradici o řadu motivů. Panna Maria se objevuje jako opravdová ochránkyně řádu, zvláště v obtížných momentech, kdy se řád šířil na západ. Katalog karmelitánských světců obsahuje vyprávění o vidění, kterého se dostalo generálnímu představenému řádu Šimonu Stockovi kolem roku 1251, kdy se mu zjevila Panna Maria, předala mu škapulíř a slíbila věčnou spásu těm, kdo ho budou s úctou nosit. Papeži Janu XXII. je připisován dokument, všeobecně nazýván Bulla Sabatina z 3. března 1322, který se odvolává na vidění Panny Marie, jehož se papeži dostalo, v němž mu Panna Maria slíbila osobní ochranu za to, že pomohl karmelskému řádu. V této bulle se hovoří také o výsadě, že všichni, kdo s úctou nosili škapulíř, budou osvobozeni z očistcových muk: Panna Maria sestoupí a vysvobodí své ctitele první sobotu po jejich smrti.
Obě tato přislíbení daná karmelitánům napomohla mariánské lidové zbožnosti a v určitém smyslu ovládla duchovní postoj, který řád zaujal vůči Mariinu tajemství. Tento duchovní postoj je však bezesporu mnohem bohatší, více evangelní a duchovní.
Od 14. století řád toužil zvláštní způsobem slavit památku Panny Marie z hory Karmel jako poděkování za všechna dobrodiní, která jejím prostřednictvím obdržel. Původním smyslem tohoto svátku bylo připomenutí ochrany Panny Marie a vyjádření vděčnosti celého řádu. Je známo, že stanovení data svátku bylo ovlivněno schválením řádu, které obdržel na II. koncilu v Lyonu, 17. července 1274, v době, kdy hrozilo nebezpečí jeho zrušení. Později byl 16. červenec považován za den, kdy se Panna Maria zjevila Šimonu Stockovi a připomínka ochrany Panny Marie se postupně soustředila stále více na vděčnost za to, co představovalo vyjádření lásky Panny Marie ke karmelitánům: dar škapulíře a jeho privilegia.
Mariánská spiritualita řádu: Maria – vzor a Matka
Vztah karmelitánů k Panně Marii se vyznačoval snahou napodobovat její ctnosti v rámci řeholního zasvěcení. Známý karmelitánský teolog John Baconthorp (1294 – 1348) se ve svém komentáři k řeholi pokusil ukázat podobnost mezi životem karmelitána a životem Panny Marie. Jedná se o velmi důležitý exegetický princip, protože orientuje uctívání Panny Marie na její následování. Jiný velký teolog, Arnoldo Bostio (1445 – 1499), v jednom svém díle pojednávajícím o Marii jako patronce řádu vyzdvihl význam důvěrného společenství s ní, zvláštní vztah karmelitána k Marii jako syna k Matce, význam společných dober a význam „bratrství“ s Pannou Marií. Blahoslavený Baptista Spagnoli (Mantuanus) (1447 – 1516) opěvuje Pannu Marii ve svých básních. Jinými věrnými interprety karmelitánské tradice jsou P. Michael od sv. Augustina (1621 – 1684) a jeho duchovní dcera Marie od sv. Terezie (1623 – 1677); oba vyzdvihují význam důvěrného společenství s Pannou Marii a vnitřní přizpůsobení se jejímu tajemství. Nechceme zde dále rozvíjet nauku těchto autorů, chtěli bychom pouze ukázat na bohatství tradice nauky a spirituality Karmelu, která má důstojné pokračování v tereziánském Karmelu a tuto spiritualitu dále prohlubuje.
Liturgie a lidová zbožnost
Karmelitáni vyjadřovali svou úctu a zasvěcení se Panně Marii především prostřednictvím liturgie. Zřizovali kostely ke cti Matky Boží a uctívali její obrazy. Již od 13. století ukazují starobylé řádové rituály na horlivost Karmelu při slavení mariánských církevních svátků, v akceptaci nových svátků jako např. svátku Neposkvrněného Početí, které naopak nebyly na jiných místech a v jiných řádech přijímány s takovým nadšením. Slavnostní připomínka Panny Marie z hory Karmel se stala hlavním svátkem. Ve starobylém Jeruzalémském ritu, který přijal také Karmel, jsou v jednotlivých částech denní modlitby církve vyhrazeny Panně Marii četné invokace, mariánské antifony na závěr každé hodinky a slavnostní zpěv Salve Regina po kompletáři.
Ke cti Panny Marie se slouží votivní mše svaté a Mariino jméno se často objevuje v liturgických textech při obláčce a profesi. Je možné říci, že karmelitánská mariánská liturgie zanechala hlubokou stopu v duchovní tradici řádu a vnitřně formovala úctu, kterou řád prokazoval naší Paní. Spolu s liturgií zaznamenávají rozkvět i další projevy lidové zbožnosti, jako např. modlitba Anděl Páně a růženec nebo jiné řádové projevy zbožnosti, např. úcta ke škapulíři.