Počátky naší mariánské zbožnosti
Odstavec č. 54 našich Stanov nám včetně poznámek nabízí souhrn mariánské spirituality řádu jak v jeho počátcích, tak ve zkušenosti svaté Terezie od Ježíše a svatého Jana od Kříže.
Tento legislativní, střízlivý a hutný text velmi dobře vykresluje hlavní linie dějin a mariánské spirituality Karmelu. Chtěli bychom zde zdůraznit alespoň některé nejdůležitější hodnoty.
Existují tři klíčová slova, která charakterizují počátky našeho charismatického vztahu s Pannou Marií: místo – hora Karmel, mariánský název řádu a výslovná zmínka o tom, že řád je zasvěcen službě Naší Paní.
Místo: kaple ke cti Panny Marie na hoře Karmel
Jeden neznámý poutník ze 13. století nám ve svém spise o putování Svatou zemí zanechal první historickou zmínku o mariánské úctě v řádu. Hovoří o „velmi hezké a malé kapli Naší Paní“, kterou latinští poustevníci, nazývaní „karmelitánští bratři“, postavili ve Wadi ´ain es-Siah. Jiná redakce toho samého rukopisu hovoří o kostele Naší Paní.
Později byl jménem Panny Marie nazván celý klášter a původní kaple byla značně rozšířena, jak uvádějí různé staré dokumenty (srov. Bullarium Carmelitanum I, str. 4 a 28). Fakt, že první kaple na hoře Karmel byla zasvěcena Matce Boží je velmi významný: prakticky odtud se odvozuje ona nejstarší úcta karmelitánů k Panně Marii. Již v době svých počátků postavili karmelitáni v její zemi, v Izraeli, kapli ke cti Matce Boží.
V této kapli se také pravděpodobně nacházel obraz Matky Boží. Starobylá tradice řádu nám předala některé staré obrazy inspirované východem. Mezi nimi se nacházejí například Panna Láskyplná nebo Panna sedící na trůně se svým Synem. To vše ukazuje na to, že poustevníci na hoře Karmel chtěli svůj život zcela zasvětit následování Ježíše Krista pod láskyplným pohledem Panny Marie, která byla od počátku přítomna v tomto novém církevním společenství. Ze slov generála řádu P. Pierre de Millauda anglickému králi Eduardu I. vyplývá, že ji řád uznává za patronku: „k jejíž chvále a slávě byl tento řád především založen“ (srov. tamtéž, 606-607). Pozdější tradice bude tento výrok stále potvrzovat.
Název: „Bratři blahoslavené Panny Marie z hory Karmel“
Tento název řádu se objevuje v některých papežských dokumentech, které se výslovně zmiňují o Panně Marii, např. bulla Inocence IV., Ex parte dilectorum (13. 1. 1252): „Ze strany milovaných synů, bratří poustevníků z řádu Panny Marie z hory Karmel“ (Analecta Ordinis Carmelitarum 2 (1911-1913) str. 128). V jednom pozdějším dokumentu (20. 2. 1233) se Urban IV. (bulla Quoniam, ut ait) zmiňuje o „Provinciálovi řádu blahoslavené Panny Marie z hory Karmel ve Svaté zemi“ a dodává, že hora Karmel je místem vzniku tohoto řádu, a že se zde má postavit nový klášter ke cti Boží a „přeslavné Panny, jejich patronky“ (Bullarium Carmelitanum I, str. 28).
Tento název „bratři“, který je znamením příbuzenských a blízkých vztahů s Marií, byl církví uznán a je zdrojem spirituality, jak o tom mluví někteří karmelitánští autoři, když ji nazývají „patronkou“ a „sestrou“ karmelitánů.
Zasvěcení se Panně Marii
Karmel slibuje, spolu s úplným zasvěcením se službě Ježíši Kristu jako Pánu Svaté země, jak předepisuje řehole ve svém historickém a geografickém kontextu, když hovoří o následování a službě, také úplné zasvěcení se Panně Marii. Starobylý legislativní text z generální kapituly v Montpellier z roku 1287 říká: „Žádáme o přímluvu slavnou Pannu Marii, Ježíšovu Matku, k jejímuž následování a cti byl založen náš řád na hoře Karmel“ (srov. Atti del Capitolo Generale di Montpellier, Acta Cap. Gen., Ed. Wessels-Zimmermann, Roma 1912, str. 7). Toto zvláštní zasvěcení, které nás spojuje v následování Krista, se logicky odráží ve formuli řeholních slibů, kde je výslovná zmínka o zasvěcení se Bohu a blahoslavené Panně Marii.