Tajemství
V průběhu osmnácti zjevení byla Bernadetě Pannou Marií svěřena tři tajemství. V karmelitánské mystice je velmi časté, že v intimním spojení s Bohem se odhalují božská „tajemství“.
Z Lurd:
„Během těch patnácti dní mi také prozradila trojí tajemství, ale zakázala mi komukoli je prozradit. To jsem dodnes věrně dodržela.“ (15)
Tato tajemství se netýkají „ani Francie, ani světa, ani církve, ani papeže, ani ostatních“; týkají se jenom Bernadety:
– „Toto tajemství se týká jenom mě,“ řekla faráři Sacareau.
– „Jenom mě,“ řekla otci de Lajudie.
Tajemství Massabielle
Panna Maria svěřila Bernadetě na řece Gávě tři tajemství a jednu modlitbu s tímto příkazem:
– „Zakazuji vám, abyste o tom někomu řekla.“
Bernadeta svědomitě zachovávala příkaz a uchovávala to vše jen pro sebe. Těm, kdo ji obtěžovali, většinou odpovídala:
– „Jste příliš zvědavý, nedozvíte se nic.“
– „Víte, co znamená tajemství? Bylo mně přikázáno mlčet. (16)
Z Karmelu:
Ze spisů karmelitánských mystiků:
„Má milovaná sestro! Chtěla byste slyšet tajemství, která Ježíš svěřuje vaší dcerušce. Tato tajemství svěřuje On i vám, vím to, neboť vy jste mě naučila přijímat Boží ponaučení. Ale pokusím se vykoktat pár slov, třebaže cítím, že je lidskému slovu nemožné opakovat věci, které lidské srdce může sotva tušit…
Nevěřte, že oplývám útěchami! Ach ne! Mou útěchou je, že na zemi žádnou nemám. Ježíš se neukáže, nedá slyšet svůj hlas, poučuje vskrytu. (…)
Milovaná sestro, jak jsme šťastné, že chápeme důvěrná tajemství svého Snoubence! Kdybyste chtěla napsat všechno, co o nich víte, mohli bychom číst krásné stránky. Ale já vím, vy raději uchováváte v srdci „tajemství Krále“. Mně říkáte, že je „čestné zveřejňovat díla Nejvyššího“. Shledávám, že máte pravdu, když zachováváte mlčení. Jen abych vám udělala radost, píšu tyto řádky. Cítím, že nejsem s to opakovat pozemskými slovy nebeská tajemství.“ (17)
„Avšak po tomto příjemném odevzdání se snoubenky a Milovaného, to, co pak bezprostředně následuje, je lože obou, na kterém ona mnohem intimněji zakouší zmíněné rozkoše Snoubence. A tak se v následující písni pojednává o jeho i jejím loži, které je božské, cudné a čisté, a na němž i duše je božská cudná a čistá. Protože ložem není nic jiného než samotný Snoubenec Slovo, Syn Boží, jak se dále řekne, na něž skrze zmíněné sjednocení lásky uléhá. (…)“ (18)
„Tím, že ona je už s ním sjednocena a o něj opřena, sdílí se jí hruď a láska Milovaného, což znamená, že se jí sdílejí moudrost a tajemství a milosti a ctnosti a dary Boží… (19)
„V tomto stavu duchovního manželství velmi snadno a často odhaluje Snoubenec duši svá podivuhodná tajemství jako své věrné společnici, protože opravdová a plná láska neumí nic skrývat před tím, koho miluje. Sděluje jí především sladká tajemství svého vtělení a způsobů a podob lidského vykoupení, což je jedno z nejvznešenějších děl Božích; a tak je o to příjemnější pro duši.“ (20)
„Tam mi dal svou hruď. – Dát hruď jeden druhému znamená dát mu svou lásku a přátelství a odhalit mu tajemství jako příteli. A tak výrok duše, že jí tam dal svou hruď, říká, že jí tam sdělil svou lásku a svá tajemství, což činí Bůh s duší v tomto stavu.“ (21)