Růže
Panna Maria Neposkvrněná se zjevovala Bernadetě nad růžovými keři a u nohou měla dvě zlaté růže. Ale ještě před zjeveními v Lurdech karmelitání s hlubokou úctou vzývali Pannu Marii oslovením „Růže karmelská“.
Z Lurd:
– „Pane faráři, paní stále chce kapli.“
– „Zeptala ses jí na její jméno?“
– „Ano, ale jen se usmívá.“
– „Utahuje si z tebe!“
Kněz chvíli váhá. Potom ho napadne, aby požádal o znamení. „Dobrá, jestliže chce kapli, ať řekne své jméno a dá rozkvést růžovému keři pod jeskyní.“ A dodá:
– „Jestli řekne své jméno a nechá rozkvést růže, tak jí postavíme kapli. Ale žádnou malou, co tě nemá; velkou a moc!“ (22)
– „Jaké barvy byly ty růže pod jejíma nohama?“
– „Tak jako růženec; žluté a zářivé jako zlato.“
– „Víte, jaký význam ty růže mají?“
– „Ne, pane.“
Z Karmelu:
V karmelských modlitbách je Maria často nazývána „růží“. Uvedu několik příkladů z italského prostředí, převedených ovšem do prózy.
Růže karmelská,
kvetoucí Maria,
nes nás ve svém lůně
a přiveď do nebes, o Maria.
(starodávná antifona)
Zdrávas, květe Karmelu,
zdrávas, révo bující,
ty zář nebe jsi,
Panno a Matko, růže jedinečná.
Matko sladká a celá krásná,
veď své dítky, hvězdo mořská,
zažeň každou bouři
svým svatým škapulířem.
(karmelitán Sibert de Beka,† 1332)
Z větve hříšné první matky Evy, růže kvetoucí
rozvila se, Maria.
Vzchází jak hvězda mezi nebeskými tělesy,
jako měsíc překrásná.
Libovonná, jež balzám, mast a vůni převyšuje;
jemná jak fialka, plná rosy jak růže,
běloskvoucí jak lilie.
Boží dítě věčného Otce, který si ji vyvolil,
aby mohl vzít na sebe nejsvětější tělo z neporušeného těla Panny.
(karmelská lidová píseň)