Bernadeta a Karmel, Karmel a Bernadeta
Z Lurd:
V její touze být řeholnicí Bernadetu přitahoval hlavně kontemplativní život. Dosvědčuje to její kmotra Bernarda Castérotová: „Hned po zjevení měla v úmyslu se stát řeholní sestrou, chtěla být karmelitkou.“ Druhá teta, Basila Castérotová, potvrzuje: „Pochopila jsem, že Bernadeta se chtěla stát řeholní sestrou. Taky jsem ji slyšela, jak říkala, že se už nemůže dočkat, jak odejde do kláštera; nikdy však neřekla, kdy ji to napadlo. Ale já věřím, že ona toužila po uzavřenějším klášteru a po přísnějším řádu, a že to byl farář Peyramale, kdo jí poradil, aby kvůli zdraví vstoupila mezi sestry z Nevers.“ Marteovi du Rais Bernadeta řekla, že po prvním svatém přijímání (3. června 1858) myslela na to, že by vstoupila do kláštera a že ji pobádali rozhodnout se pro Karmel.
Karmel… Velmi záhy, už zjara 1858, o něm slyšela od Antonie Tardhivailové, své starostlivé učitelky. 21. září 1858 se pak setkala s proslulým karmelitánem otcem Augustinem (Heřmanem Cohenem). Tento židovský hudebník a konvertita, považovaný za světce, vzbudil v Lurdech velké nadšení, když zpíval a pronesl přednášku u jeskyně.
Také klášter karmelitek v Bagnéres nebyl daleko a Bernadeta ho zřejmě navštívila nedlouho po zjeveních. Kdy, se neví. Mlčení, mříže, podávání předmětů přes otočný buben, luštění živých osob za černým závojem, to vše byla pro ni znamení tajemného života, uchráněného zvědavosti světa. Karmel odpovídal její náklonosti ke skrytému životu, v protikladu jejích každodenních zkoušek. Ale tenhle úmysl byl hned odmítnut.
Dali jí najevo, že zdraví jí nedovoluje, aby se stala karmelitkou – objasňuje kmotra Bernarda. (23)
Z Karmelu:
Nemoc očí donutila bosého karmelitána otce Augustina Maria od Nejsvětější svátosti (Heřmana Cohena) na příkaz lékařů k absolutnímu odpočinku. Bylo to zrovna v době, kdy se v Lurdech Panna Maria zjevovala. Otec Augustin o zjeveních věděl od svých dobrých známých. Rozhodl se využít této příležitosti a odebrat se osobně do Lurd, aby požádal Pannu Marii Neposkvrněnou o uzdravení očí. Po pozvolném zlepšování se náhle jeho zrak uzdravil docela.
Otec Augustin se později do Lurd vrátil, aby tam sloužil mši svatou na poděkování.
Toho rána (21. září 1858) nastal velmi brzy rozruch… Ctihodný otec Augustin a doktor Dozous odjeli spolu z města a sestoupili k jeskyni. Tam uprostřed shluku zvědavců, které přítomnost otce karmelitána přitáhla, zpíval jasným hlasem Magnificat a žalm. Jeho hlas se ozýval do daleka, na cestu, která vede k Pau. Ve stejný den otec Augustin mluvil dlouho s Bernadetou. Bernadeta byla na dotazy církevních osob zvyklá, odpovídala na ně krátce a způsobně se jim snažila vyhýbat; setkání s otcem karmelitánem však bylo dlouhé a srdečné.
On, v minulosti velký hříšník, zachráněný Eucharistií a nyní naplno dítě Panny Marie, a pastýřka z Pyrenejí, si naprosto rozuměli. Bernadeta na toto setkání ještě dlouho vzpomínala.
Poutnice bl. Marie od Ježíše Ukřižovaného (malá Arabka)
Při cestě z Pau do Betléma, kde měly založit klášter, zastavily se sestry v Lurdech.
Výpravu tvořilo sedm chórových sester, jedna novicka, dvě služebné sestry (jednou z nich je sestra Marie), mons. Bordachar, P. Estrate a zakladatelka Berta Dartigaux. 20. srpna 1875 se loučí s Karmelem v Pau. Díky cestovnímu deníku, který si vedl otec Estrate, můžeme sledovat jednotlivé zastávky těchto šťastných poutníků do Svaté země.
První zastávkou jsou Lurdy. Na zpáteční cestě z Mangalore sestra Marie od Ježíše Ukřižovaného slíbila Panně Marii tuto návštěvu. Po mši svaté v jeskyni musí „malá Arabka“ uniknout vtíravé pozornosti davu, který se tísní kolem ní. Pověst o viděních a stigmatech sestry z Pau došla velmi daleko! Porovnávali ji s Bernadetou. Tak například se jedna poutnice obrátila na sestru Marii a (protože ji neznala) ptala se: „Sestro, můžete mi říct, kde najdu tu světici?“ Ona s vlídným úsměvem ukázala na sestru Josefínu, která nepřetržitě louskala růženec: „To je ona“. Paní se k ní hned přesunula a doporučila se do jejích modliteb.
Henrimu Lassarreovi, slavnému autoru knihy „Notre-Dame de Lourde“ se podařilo hovořit s malou Arabkou pět minut a po tomto krátkém rozhovoru celý zářil a cítil se velmi potěšen. (24)
A tak si na závěr těchto myšlenek sestry Marie Grazie výslovně a s uspokojením řekněme: láska k Panně Marii Karmelské nezavírá naše srdce jiným stránkám mariánské zbožnosti! Naopak. Různými cestami a skrze různá místa a události se společně blížíme Matce Boží a Matce naší a s její pomocí jejímu Synu a skrze něj Otci.
Z časopisu Karmel 2,3/2004
S laskavým svolením
Poznámky pod čarou:
(1) Lurdská zjevení podle Bernadetina vyprávění Janu Křtiteli Estrade.
(2) Srov. René Laurentin, Život svaté Bernadety, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1996, str. 52-53.
(3) Stefano Possanzini O. Carm. – La Regola dei Carmelitani.
(4) Emanuele Boaga O. Carm. – Con Maria sulle vie di Dio.
(5) Poezie sv. Jana od Kříže, přeložil G. Francl, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2003.
(6) R. Laurentin, str. 51.
(7) Tamtéž, str. 53.
(8) Emanuele Boaga O. Carm. – Come pietre vive.
(9) Srov. Laurentin, str. 69.
(10) Viz E. Boaga, Maria a Karmel, Paní místa, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2001, str. 80 – 84.
(11) E. Boaga, Maria a Karmel, Paní místa, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2001, str. 13.
(12) Nilo Geagea OCD, citováno tamtéž.
(13) René Laurentin, Život svaté Bernadety, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1996, str. 60.
(14) Citováno v: E. Boaga, str. 28.
(15) Z dopisu sv. Bernadety Soubirousové, DMC, 2. čtení o památce P. Marie Lurdské.
(16) Srov. R. Laurentin, str. 79-80.
(17) Sv. Terezie z Lisieux, Autobiografické spisy, Nakladatelství Tiskárny Vimperk 1991, str. 181 a 183.
(18) Sv. Jan od Kříže, Duchovní píseň, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2000, str. 158.
(19) Tamtéž, str. 159.
(20) Tamtéž, str. 155.
(21) Tamtéž, str. 181.
(22) Srov. R. Laurentin, str. 62.
(23) Srov. tamtéž, str. 100-101.
(24) A. Brunot, Svetlo z Tábora. Mirjam – malá Arabka. Vyšlo slovensky v nakladatelství Polypress, 1998.