Kontemplativní život – účast na skrytém životě Páně a dvojí znamení skrytosti
Ježíšův třicetiletý život skrytosti v Nazaretě je tedy dvojím znamením: jednak skrytého tajemství Boha, jednak tajemné skrytosti křesťana. Můžeme to možná vyjádřit i obvyklejším způsobem, který ovšem na podstatě věci nic nemění: Ježíšova skrytost je zjevením jak Boha ve víře, který pro nás nepřestává být tajemstvím, tak také křesťanské víry v Boha, která je nepochopitelná a skrytá očím tohoto světa. (22)
A je to právě kontemplativní život v církvi, zvláště pak ten, který je spojen s velmi nesnadným a těžce přijímaným znamením papežské klauzury, který je zpřítomněním tohoto Ježíšova skrytého života v Nazaretě a tím i skrytého tajemství Boha a tajemné skrytosti křesťana.
Intimní přebývání ve skrytosti s Otcem
Na kontemplativní život v církvi a na klauzuru je možné, pochopitelně, pohlížet z různých úhlů, a pořád budou tato pojetí alespoň z valné většiny jistě legitimní, neboť jde o skutečnost mnohovrstevnatou a mnohovýznamovou.
Nejčastěji je ovšem klauzura představována jako asketický prostředek a ochrana oddělení kontemplativních osob od světa, a to jak v dokumentech magisteria, (23) tak i v teologických pojednáních. (24) A třebaže se nám i z tohoto pohledu předkládá nesmírně krásný a účinný obsah a vymezení kontemplativního života (a klauzury jako jedné privilegované možnosti jeho vnějšího vyjádření), přece jen zůstává taková prezentace značně ochuzena o onen podstatný christologický rys podílu na Ježíšově skrytém životě jako znamení skrytého tajemství Boha na straně jedné a o jeho ekleziologický aspekt znamení tajemné skrytosti křesťanského života na straně druhé. (25)
Přitom stačí pomyslet na Ježíšovu výzvu k přebývání na modlitbě s Otcem ve skrytosti (srov. Mt 6,6), abychom docenili jak celý Ježíšův skrytý život v Nazaretě, tak především skutečnost, že se taková modlitba odehrává před „Otcem, který zůstává skryt“ (tamtéž) a že je tento způsob modlitby povýtce naznačován a realizován v kontemplativním životě a zvláště v klauzuře. Mohou nám tu opět posloužit slova Charlese de Foucaulda: „Pán nám předpisuje, abychom se modlili o samotě: máme se zavřít do své komory a modlit se tam ve skrytu k Otci, který ve skrytu vidí. Milujme tedy a pěstujme vedle modlitby před Svátostí oltářní a vedle společné modlitby, při níž je Pán uprostřed těch, kteří se modlí, osamělou a skrytou modlitbu, modlitbu, při níž jsme s ním zcela sami a nikdo o tom neví. To je skryté a drahocenné společenství, kde, skryti všem pohledům, objímáme Otcova kolena a vyléváme své srdce v úplné volnosti…“ (26)
Klauzuru proto není třeba nahlížet jen jako „znamení a ochranu a charakteristickou formu oddělení od světa“, (27) ale především jako podíl na Ježíšově skrytém životě a tím i znamení skrytého Božího tajemství pro církev a svět, znamení Boha, který se zjevuje ne proto, aby se vnitřně úplně odhalil (neboť to není možné), nýbrž proto, aby nám dal účast na svém skrytém životě.
Skrytost očím tohoto světa
Podíl kontemplativních osob na Ježíšově skrytém životě má ovšem za následek i to, že se jejich forma řeholního zasvěcení stává pro celou církev rovněž znamením oné tajemné skrytosti věřících s Kristem v Bohu, o které hovoří list Kolosanům (3,3). Jestliže je takto představován již řeholní život obecně, (28) o kontemplativním životě v uzavřenosti klauzury to platí jistě dvojnásob. Jeho forma velmi výmluvně hlásá onu novou existenciální skutečnost, v níž se ocitne každý, kdo se křtem přimknul ke Kristu.
Jako ovšem v případě jednotlivého věřícího křesťana není toto skrytí se s Kristem v Bohu zamýšleno samo v sobě, nýbrž je jen přirozeným důsledkem účasti na skrytém tajemství Boha, jak to bylo vylíčeno výše, i kontemplativní život v klauzuře se stává znamením onoho postoje tajemné skrytosti křesťana, který uvěří v Boha, proto, že se mu udílí skryté Boží tajemství, jež se dává ve víře.
Nádherně to vystihuje jiný povýtce kontemplativní autor, svatý Jan od Kříže. Když komentuje volání do Boha zamilované duše Kam ses ukryl, Milovaný?, píše mimo jiné následující slova: „Ó, duše, nejkrásnější ze všech stvoření, jež tolik toužíš znát místo, kde je tvůj Milovaný, abys ho hledala a sjednotila se s ním! Již se ti praví, že ty sama jsi příbytkem, kde přebývá, a komůrkou a úkrytem, kde se skrývá; a je pro tebe velkým uspokojením a radostí vidět, že celé tvoje dobro a naděje je ti tak nablízku, že je v tobě, nebo, abychom to řekli lépe, že nemůžeš být bez něho (…) Avšak ještě říkáš: je-li ve mně ten, kterého miluje moje duše, čím je to, že jej nenacházím ani necítím? Příčinou je to, že je skrytý, a že ty se také neskryješ, abys jej nalezla a cítila; protože ten, kdo má najít skrytou věc, musí vstoupit tak skrytě a až do skrytosti, kde ona je, a když ji nalezne, je i on skrytý jako ona. Vzhledem k tomu, že tvůj milovaný Snoubenec je poklad skrytý v poli tvé duše, za který dal moudrý obchodník všechen svůj majetek, sluší se, chceš-li jej najít, abys zapomněla na všechny své věci, vzdálila se všem tvorům a skryla se ve své vnitřní komůrce ducha, zavřela za sebou dveře, to je, svou vůli všem věcem, a modlila se k svému Otci ve skrytosti, a tak sama skryta s ním jej pak pocítíš ve skrytosti, budeš jej milovat a těšit se z něho ve skrytosti a libovat si s ním ve skrytosti, to je, nad všechno, co je v dosahu jazyka a smyslu. Nuže tedy, krásná duše! Jelikož už víš, že tvůj vytoužený Milovaný přebývá skrytý v tvém lůně, usiluj o to být s ním dobře skrytá, a ve svém lůně jej obejmeš a pocítíš se vzrušením lásky…“ (DPB 1,7.9-10). (29)
Ve své úvaze jsem se pokusil poukázat na tajemný vztah existující mezi Ježíšovým skrytým životem v Nazaretě a kontemplativním životem v klauzuře, a snažil jsem se rovněž doložit jak to, že Ježíšova skrytost je „dvojjediným“ znamením skrytosti (skrytého tajemství Boha a tajemné skrytosti křesťana), tak i to, že kontemplativní život a klauzura toto znamení vhodně a výstižně zpřítomňují v církvi. Z toho je snad zřejmé, že obě skutečnosti – Ježíšův skrytý život i kontemplativní život v církvi – se mohou navzájem vhodně osvětlovat a ozřejmovat, takže rozjímání o Ježíšově skrytém životě nám pomáhá nahlédnout podstatu a smysluplnost kontemplativního života, zatímco kontakt s kontemplativními osobami a příklad jejich horlivého života ve skrytosti s Bohem nám zase velmi plodně přibližují Ježíšův skrytý život. To vše ale není samoúčelné; bližší poznání Ježíšova skrytého života a podíl na něm, stejně tak jako hlubší porozumění kontemplativnímu způsobu života v církvi nás mají vést k co nejdůslednějšímu prožívání naší tajemné skrytosti v tom, který je skrytým tajemstvím. Výše uvedená slova Mystického učitele kéž nám k tomu jsou účinným povzbuzením.
z Communio 2/2004
s laskavým svolením
Poznámky pod čarou:
(1) Srov. např. Ctirad Václav Pospíšil, „Mysteria carnis Christi – velký dluh teologie“, in: MKR Communio 3 (2002) 238n.
(2) Srov. Dietrich Wiederkehr, „Fondamenti vitali“, in: Corso di spiritualità. Esperienza-sistematica-proiezioni, ed. B. Secondin a T. Goffi, Brescia, Queriniana, 1989, str. 297n.
(3) I nová růžencová „tajemství světla“, která nedávno vyhlásil Svatý otec a která lze považovat za jasné vyjádření této obnovené citlivosti pro jednotlivé události a období Ježíšova pozemského života (a proto je nelze než vítat!), začínají teprve Ježíšovým křtem, takže celou oblast skrytého života Páně – alespoň od epizody dvanáctiletého Ježíše v chrámě (srov. Lk 2,41n.) po jeho veřejné vystoupení – úplně pomíjejí mlčením.
(4) Marcello Bordoni, heslo „Incarnazione“, in: Nuovo Dizionario di Teologia, ed. G. Barbaglio a S. Dianich, Cinisello Balsamo, San Paolo, 19947, str. 631. Toto heslo může posloužit jako velmi dobré uvedení do zmíněné problematiky; poskytuje také svědectví církevních otců, která umožňují takto dynamické nahlížení tajemství Vtělení a Vykoupení.
(5) Její prezentaci viz např. in: František Kunetka, Úvod do liturgie svátostí, Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství, 2001, str. 275n.
(6) Armando Cuva, heslo „Gesù Cristo“, in: Nuovo Dizionario di Liturgia, ed. D. Sartore a A. M. Triacca, Cinisello Balsamo, San Paolo, 19956, str. 588.
(7) Srov. Ignace de la Potterie, heslo „Pravda“ in: Slovník biblické teologie (dále jen SBT), ed. X. Léon-Dufour, Řím, Velehrad – Křesťanská akademie, 1991, str. 369.
(8) Adolf Novotný, Biblický slovník, Praha, Kalich, 1956, (heslo „Skrýti [se], skrývati [se]“) str. 889.
(9) Tamtéž.
(10) Srov. Ignace de la Potterie, cit. heslo, str. 369. Zajímavá, i když s podstatou věci zřejmě nesouvisející a tedy spíše náhodná je i skutečnost, že samotný obraz zatlučeného stanového kolíku navozuje do jisté míry ideu skrytosti.
(11) Viz např. Ex 3,2.14; 13,21; 19,16…
(12) Srov. např. Ex 3,5; Job 28,21; Přís 25,2; Iz 6,5, apod.
(13) Béda Rigaux a Pierre Grelot, heslo „Zjevení“, in: SBT, str. 615.
(14) Romano Penna, Il »Mystêrion« paolino. Traiettoria e costituzione, Brescia, 1978, str. 89.
(15) Tradiční i současná teologie většinou zdůrazňují pouze ten rozměr tajemství, který je dán Boží transcendencí a který nespočívá v zamlčení něčeho, co lze lidským rozumem pochopit, nýbrž právě v tom, co je i po zjevení neproniknutelné ze své vnitřní, člověka převyšující povahy. Tento aspekt Božího tajemství lze v latině označit (v souladu s řeckým ekvivalentem) jako mysterium.
Co do onoho rozměru tajemství, který by byl určován zahalením či nevyjevením lidsky pochopitelného a který bychom mohli označit jako secretum (srov. i společný kořen tohoto slova s českou „skrytostí“!), jsou teologové mnohem skeptičtější, ba zdá se, že je podle mnohých z nich toto pojetí „tajemství“ pro křesťanskou nauku zcela nepřijatelné. Zdá se mi, že tyto postoje jsou neopodstatněné a že vycházejí pouze z obavy před jednostranně vyhraněnou (a proto v této podobě skutečně nepřijatelnou!) mentalitou pohanských mystérií, případně heterodoxní gnóze, které připisují skrytosti obsahu určitých obřadů či pravd Boží záměr vyloučit některé lidi ze svého společenství. Pokud ovšem odmítneme toto extrémní chápání, věřím, že je i tajemství ve smyslu secretum pro křesťana nejen teoreticky přijatelné, ale i reálně přítomné v jeho životě.
(16) Srov. např. Žl 27,5; 31,21; Iz 4,5n.; 49,2…
(17) Srov. Emanuela Ghini, Lettera ai Colossesi. Commento pastorale, Bologna, EDB, 1990, str. 107n.
(18) K tomu, co následuje, viz William Barclay, List do Kolosan, Warszawa, Słowo Prawdy, 1986, str. 77n.
(19) Rinaldo Fabris, „Lettera ai Colossesi“, in: tentýž, Le lettere di Paolo, Roma, 1980, str. 126.
(20) Příklady takových komentářů viz např. in: Emanuela Ghini, op. cit., str. 111n.
(21) Znamení pouště, Řím, Křesťanská akademie, 1971, str. 38.
(22) Velmi inspirativní úvahy na toto téma rozvíjí v souvislosti s naukou sv. Jana od Kříže Federico Ruiz ve své dnes již klasické knize Místico y maestro. San Juan de la Cruz, Madrid, EDE, 1986, str. 168n.
(23) Srov. např. motu proprio Ecclesiae sanctae 2,30; instrukce Venite seorsum 7,12; instrukce Verbi sponsa 5.
(24) Srov. např. Carlo Newell, heslo „Clausura“, in: Dizionario Enciclopedico di Spiritualità, ed. E. Ancilli, 1. svazek, str. 536n.
(25) Přitom existují vynikající studie o klauzuře a kontemplativním životě, které jsou jinak bezchybné a obsahově velmi bohaté. Srov. např. Dom Jean Prou e le monache della Congregazione di Solesmes, OSB, La clausura delle monache. Prospettive della vita religiosa, Città del Vaticano, LEV, 1998.
(26) Znamení pouště…, str. 191n.
(27) Instrukce o kontemplativním životě a o klauzuře Venite seorsum 7,12.
(28) Srov. např. Perfectae caritatis 6; ale i třeba apoštolský list Jana Pavla II. Ad omnes personas consecratas, zejména třetí část (viz in: Zasvěcený život ve světle reformy II. vatikánského koncilu, Olomouc, MCM, 1997, str. 473n.).
(29) Viz in: Sv. Jan od Kříže, Duchovní píseň, Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství, 2000, str. 35n.