Ve službě satana
V roce 1858, po absolvování střední školy, nastoupil na právnickou fakultu univerzity v Neapoli. „Neapol je Neapol, zde ďábel tančí svůj pekelný tanec a naše doba přinese katastrofu!“ – tvrdil rodinný přítel a jak se ukázalo, měl pravdu.
Itálie v té době prožívala neklidné období. Katolická církev se dostala do protikladu se silným nacionalistickým hnutím. Giuseppe Garibaldi, který hrál klíčovou roli při sjednocení Itálie, viděl papeže jako nepřítele italského nacionalismu a aktivně propagoval odstranění papežského úřadu. Církev v Evropě se také musela vyrovnávat s rostoucí popularitou spiritismu a okultismu.
Vysoké školy byly napadeny vlnou ateismu, materialismu a liberalismu. Na univerzitách převládalo proticírkevní smýšlení, veřejně se prezentovala nenávist proti víře, volalo se po odstranění náboženských symbolů z veřejných míst nebo se zpochybňovala neomylnost papeže. Katolickou teologií se otevřeně pohrdalo. Z tohoto důvodu se mnoho studentů na univerzitě v Neapoli zúčastnilo demonstrace proti papeži. Někteří přednášející otevřeně vystupovali proti církvi a doporučovali studentům ke čtení protináboženské spisy, například „Život Ježíšův“ od francouzského filozofa Ernesta Renata. Mnoho studentů, a dokonce i pedagogů, také zkoušelo okultní a spiritistické praktiky.
Pod vlivem této četby a ateistického prostředí se víra Bartoloměje zhroutila. Vrhl se do reje městského života: žil večírky a zábavou. Náboženství, které si přinesl z domova, se stalo neatraktivním, připadalo mu jako folklor. Začal pochybovat o existenci Boha. Zapojil se do protináboženského hnutí, a postupně se stal agitátorem antiklerikalismu.
Jeho novým náboženstvím se stal spiritismus, který, jak se mu zdálo, odpovídal na mnoho jeho otázek. Vstoupil do tehdy populární spiritistické sekty v Neapoli a začal se účastnit seancí. Doufal, že díky kontaktu s duchy se dostane k pravdě. Dospěl k závěru, že církev je příčina všeho zla. Organizoval proticírkevní akce a vyzýval věřící, aby vystupovali z církve. Nebyl jediným, kdo zkusil tento nový trend. „Nové náboženství“ přilákalo aristokraty, učence i bývalé kněze. Církev je odradila svými chybami a velikášstvím.
V krátké době udělal takový „pokrok“, že anti-biskup sekty ho ustanovil knězem satana. Během jednoho z rouhavých rituálů Bartoloměj upsal svou duši ďáblu. Stále více se propadal do černé propasti. V satanském poblouzení Longo setrval rok a půl. Praktikoval rituály, které parodovaly svaté svátosti, organizoval spiritistické seance spolu se slavným neapolským médiem, účastnil se protipapežských řečnických vystoupení iniciovaných zednáři. Po rituálech černé magie se vždy několik dní nemohl dostat k sobě. Tvrdil, že ho pronásledují ďábelské vize a noční můry. Jeho život se točil jen kolem spiritistických seancí a černých mší. Ztratil orientaci, co je dobré a co je zlé. Je zvláštní, že v tomto období byl Longo schopný nadále studovat na právech.
Po čase se u Bartoloměje začaly projevovat příznaky deprese, paranoie a posedlosti. Velmi zhubl. Dostal se až na pokraj šílenství.