Poslední rekolekce – 9. den
bl. Alžběta od Trojice
22. „Buďte svatí, neboť já jsem svatý“ (1 Pt 1,16). Kým je ten, který může dát takové přikázání?… On sám nám zjevuje své vlastní jméno; jméno, které může nosit jen On: „Já jsem“ – říká Mojžíšovi – „který jsem“ (Ex 3,14), jediný žijící, počátek všeho stvoření. Apoštol říká: „V něm totiž žijeme, hýbáme se a jsme“ (Sk 17,28).
„Buďte svatí, neboť já jsem svatý.“ Zdá se mi, že tu samou touhu Bůh vyjádřil v den stvoření, když řekl: „Učiňme člověka jako náš obraz, podle naší podoby“ (Gn 1,26). Stálou Stvořitelovou touhou je ztotožnit a spojit své stvoření se sebou.
Svatý Petr říká, že „jsme dostali účast na božské přirozenosti“ (srov. 2 Petr 1,4); svatý Pavel nám doporučuje „zachovat podstatu bytí, kterou jsme měli na počátku“ (srov. Žid 3,14) a apoštol lásky dodává: „Už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, ještě není zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět, jak je. Každý, kdo má tuto naději v něho, usiluje o to být svatý, jako on je svatý.“ (1 Jan 3,2–3). Být svatý jako Bůh je svatý, taková je, jak se mi zdá, míra dětí jeho lásky. Což Mistr neřekl: „Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“ (Mt 5,48)?
23. Abrahámovi Bůh řekl: „Choď v mé přítomnosti a buď dokonalý“ (Gn 17,1). Zde je tedy prostředek k dosažení dokonalosti, kterou po nás žádá nebeský Otec! Svatý Pavel, ponořený do božských úradků (srov. Ef 1,11), nám to odhaluje takto: „Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom před ním byli svatí a neposkvrnění v lásce“ (Ef 1,4). Ve světle nauky tohoto světce smím kráčet bez toho, že bych sešla z nádherné cesty Boží přítomnosti, „sama s ním Samotným“ (sv. Terezie z Avily) a vedená „silou jeho ramene“ (Lk 1,51), „pod ochranou jeho křídel se nebudu bát noční hrůzy, ani šípu létajícího ve dne, ani moru, který se plíží ve tmě, ani nákazy, jež pustoší o polednách“ (srov. Žl 91,5–6).
24. „Máte odložit starého člověka s dřívějšími způsoby života“, říká svatý Pavel, „a obléct si člověka nového, který je stvořen podle Božího vzoru jako skutečně spravedlivý a svatý“ (Ef 4,22.24; ŽP 2,33). Hle, cesta je vyznačena; nyní jde jen o to, abychom se od všeho odpoutali a proběhli po ní, jak to Bůh očekává! Odpoutat se ode všeho, odumřít sobě, nehledět na sebe; zdá se mi, že právě toto měl Mistr na mysli, když říkal: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě!“ (Mt 16,24).
„Žijete-li totiž tak, jak chce tělo, – dodává apoštol – musíte umřít; jestliže však s pomocí Ducha ničíte záludnosti těla, budete žít“ (Řím 8,13; ŽP 2,32). Bůh žádá smrt a říká o ní: „Smrt pohltilo vítězství“ (srov. 1 Kor 15,54; ŽP 2,34) „Ó smrti, praví Pán, já budu tvou smrtí“ (Oz 13,14); to znamená: Ó duše, má adoptivní dcero, dívej se na mne a nebudeš hledět na sebe; úplně se sjednoť s mým Bytím, přijď, zemři ve mně, abych já žil v tobě!…