Mimořádné projevy
Intenzivní duchovní život mohou provázet mystické jevy, také somatického charakteru. Podle nauky celé mystické tradice církve je v duchovním životě nejdůležitější otevřenost Bohu, nikoli mimořádné prožitky. Ale člověk, který duchovní život vede, musí o mít nich odpovídající znalosti. Alžběta takové znalosti měla. Čerpala je, jak se zdá, především z děl sv. Jana od Kříže, ačkoli se v této věci vyjadřuje s velkou sebejistotou bez odvolávání na mystické autority.
Vztah sv. Jana od Kříže k mimořádnostem různého druhu je všeobecně známý. Můžeme ho krátce popsat jako odstup a odpoutanost. Není to jenom otázka specifického vkusu sv. Jana od Kříže. Odstup je diktovaný pochopením samotné podstaty mystického života. Mimořádné jevy jsou jen druhořadým prvkem obdržené milosti. I v případě nejautentičtějších nadpřirozených osvícení a Božích dotyků postoj odstupu a odpoutanosti Bohu ani v nejmenším nepřekáží, aby se touto cestou uděloval. Naopak připoutanost přináší mnoho zla, o čemž se Mystický učitel široce rozepisuje.
Alžběta mnohokrát hovoří o mystické extázi. Nacházíme u ní v podstatě dva druhy prohlášení: jedno pozitivní, druhé negativní. „Ach! Rozpoznávám v tom ony chvíle vznešené extáze, k níž mě Mistr ráčil povznést tak často během těchto rekolekcí a ještě i potom. […] Po těchto extázích, po tom vznešeném uchvácení, kdy duše všechno zapomíná a vidí jen samotného Boha, se mi zdá obvyklá modlitba těžká a namáhavá. S jakým úsilím je potřeba pracovat na usebrání všech svých schopností. Kolik to stojí a jak se to zdá být obtížné.“
Všimněme si však, že v tomto případě extáze nevyřazuje vnější smysly, ale noří ducha do trojjediného Boha. Alžběta nemluví o mystických projevech, ale o samotné podstatě mystické extáze.
Když má však na mysli extázi jako psychosomatickou zkušenost, nikdy nežasne ani neživí žárlivost, naopak.
Jak si správně všímá M. Philipon, Bůh „každému určuje podobu svatosti přizpůsobenou závazkům jeho stavu… Být svatý neznamená honit se za mimořádnostmi ani se snažit o podivuhodné činy, ale prostě být věrný svému každodennímu povolání s maximem lásky.“ Příkladem v tom má být Maria. Ona „na zemi neprožívala extáze, neměla blažené patření, nezakoušela poznání vlastní andělům, žila pokojně, důvěrně a v čisté víře se třemi Božskými Osobami.“
Přeložila sr. Terezie Eisnerová
S laskavým svolením krakovské provincie bosých karmelitánů