2. Podstatné hodnoty
V bodech 7-11 Stanovy vědomě shrnují hodnoty nebo základy duchovních hodnot, které tvoří tereziánské charisma v jeho prvotní formulaci. Jde o první syntézu jednotlivých prvků charismatu, která se v následujících kapitolách rozvíjí a upřesňuje.
a) Hodnota karmelitánské tradice
„Uskutečněním svého díla zamýšlela věrně zajistit kontinuitu Karmelu“ (Stanovy, 7). Prostá formulace pomáhá porozumět tomu, že tereziánský Karmel se zakládá na podstatných hodnotách řádu, které Terezie přijala, obnovila a obohatila svou osobní zkušeností. Tyto hodnoty jsou:
- princip Řehole a její duch, především základní princip modlitby o samotě a poustevnický ideál, manuální práce a další hodnoty obsažené v prvotní Řeholi, jako je strohost, pokání a absolutní chudoba (srv. Ž 35,2-3; 36,26-27; CV 4,2.9; 21,10);
- mariánský charakter řádu, který se pak přenáší do života ve službě naší Paní, něžná a dceřinná zbožnost, napodobování Mariiných ctností (srv. Ž 36,6.28; CV 3,5.8; 13,3; 3H 1,3; atd.), zbožnost, kterou Terezie obohatí svou vlastní zkušeností;
- duchovní společenství a návaznost na příklad velkých otců Karmelu, kteří byli bráni jako vzor samoty, chudoby a kontemplace (srv. CV 2,7; 11,4; 5H 1,2; KZ 14,4.5; Stanovy 32). Terezie často opakuje slovo „vzpomínat“ na události a velké osobnosti z“ počátků řádu: „Vzpomeňme na naše svaté otce“ a sama sebe vnímá jako „potomka“ duchovní pokolení Karmelu.
b) Kontemplativní zaměření
10. bod Stanov představuje výslovně kontemplativní a teologální charakter karmelského povolání. Ačkoliv je modlitba základem Řehole a ačkoliv tento prvotní text charakterizuje zaměření na teologální ctnosti, Terezie od Ježíše dává modlitbě její plný smysl na základě své kontemplativní a mystické zkušenosti. Proto je třeba jako základ vidět následující hodnoty:
- modlitba jako přátelství s Bohem, tedy také otevřenost všem možnostem a nárokům společenství s ním. Průvodce modlitbou Terezie představuje v Cestě dokonalosti a ve Vnitřním hradu, které jsou vyjádřením její duchovní zkušenosti. (srv. Ž 8,5 a Cesta dokonalosti)
- věnování se modlitbě jako vrcholnému momentu osobního i komunitního života a jako nejvyšší hodnotě, podle které se uspořádávají všechny ostatní prvky života. (srv. CV 17,1-2; 18,4; 21,10; Stanovy 2.7);
- apoštolské zaměření života a praktikování modlitby jako typická forma kontemplativní služby církvi (srv. CV 1 a 3).
c) Následování Krista
Tereziánská odpověď na Boží vnuknutí se od počátku vyznačuje velkým zaměřením na evangelium: „následovat evangelijní rady s co největší dokonalostí“. Jedná se o silnou pobídku k následování Krista, které se v tereziánském charismatu realizuje v těchto bodech:
- smysl kontemplativního řeholního života je podobnou zkušeností, jakou měli apoštolové – tedy přebývání s Kristem, pojetí, ze kterého se rodí vnímání komunity jako „Kristova kolegia“ (CE 20,1) nebo přirovnání k Betánii, kde je možné žít spolu s Kristem (CV 17,5-6),
- otevřenost základním evangelijním hodnotám v řeholním životě: chudobě, vzájemné lásce, pokoře, cestě kříže. Jsou to opěrné sloupy tereziánské askeze jako normy následování Krista (srv. Cesta dokonalosti);
- napodobování Krista v jeho základním postoji oranta (srv. CV 24,4) v samotě a pozvání modlit se s ním, jako s Mistrem, kterému je třeba naslouchat a následovat ho (srv. CV 34,5; 26,10,27nn).
d) Smysl pro církev
Jak jsme si mohli při popisu procesu zakládání všimnout, smysl pro církev je jedním z nejsilnějších a nejpůvodnějších rysů charismatu, důvod existence a modlitby tereziánského Karmelu. Toto vnímání církve se konkrétně ukazuje v některých liniích života:
- být církví, což je ta nejlepší forma, jak církvi sloužit. Terezie své kláštery chápe jako „malé hrady utvořené z dobrých křesťanů“ (CV 3,1-2), ve kterých se nachází modlící se komunita, shromážděná kolem eucharistie (srv. KZ 18,4-5);
- cítit s církví: tereziánská rada, která vychází z vědomí toho, že se nacházíme a že žijeme v konkrétní církvi, a která v kontemplaci, v autentické zkušenosti modlitby, prožívá všechny události církevního života. Terezie tento smysl pro církev velice zdůrazňuje ve formaci svých dcer. (srv. KZ 1,6);
- sloužit církvi modlitbou a životem, velkodušnou přímluvou a trvalým tichým vyzařováním díky svědectví plně angažovaného křesťanského života. (srv. CV 1,5; 3,5.10).
e) Nový styl komunitního života
8. bod Stanov představuje nový styl komunitního života těmito slovy: „Žádala srdečný sesterský vztah, aby sestry žily spolu radostně jako Boží rodina a zasazovala se o důstojnost osoby, o přátelství mezi sestrami a o společenství mezi různými kláštery.“ Tento bod načrtává jednu ze základních hodnot tereziánského charismatu. Může jej trochu rozvést:
- vědomí hluboké duchovní jednoty s Kristem, přítomným v komunitě (srv. Ž 32,11; CV 7,10;17,5-6; CE 20.1). Kristus je Snoubenec, Mistr, Pán domu a Kapitán lásky. Společenství a vztahy mezi členy skupiny vychází z tohoto nadpřirozeného vědomí Ježíšovy přítomnosti;
- nároky skutečné lásky. Světice se inspiruje ryzím významem evangelijní lásky podle Kristova příkladu a podle jeho učení a rozvíjí celou pedagogiku vzájemné lásky v komunitě (srv. CV 4,11; Stanovy 28), se všemi jejími nároky v dimenzi kříže (srv. CV 6 a 7; 5H 3,6-12);
- humanismus radosti a prostoty, který dává komunitě charakter vtištěný samotnou Terezií, smysl pro vzájemnou otevřenost a evangelijní prostotu, smysl pro vzájemnou rovnost, rodinnou atmosféru, radost, přívětivost a vlídnost, což jsou vlastnosti, které sama světice doporučuje (srv. CV 41,7-8).